1.1 Co se v letech 2025–2026 mění

Poslanecká sněmovna schválila v roce 2024 důchodovou reformu, kterou prezident Petr Pavel podepsal 13. prosince 2024. Reforma byla vyhlášena ve Sbírce zákonů 18. 12. 2024 jako zákon č. 417/2024 Sb. a novelizuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

Reforma se nezavádí najednou. Zákon má dělenou účinnost: vybraná ustanovení platí už od 19. 12. 2024, hlavní část od 1. 1. 2025 a další změny nabíhají postupně až do roku 2027. Skupina 71 opozičních poslanců napadla reformu u Ústavního soudu. Ten však v nálezu Pl. ÚS 11/25 ze dne 25. června 2025 návrh na zrušení zamítl a zvýšení důchodového věku i novou definici náročných prací uznal za souladné s ústavou.

Pro rok 2026 jsou klíčové čtyři změny:

U pravidel pro takzvané náročné profese je důležité rozlišovat dvě různé cesty. První se týká zaměstnanců zařazených do 4. rizikové kategorie a vybraných profesí, konkrétně vymezených skupin hasičů, záchranářů a horníků. Tito lidé mohou odejít do důchodu až o 5 let dříve a bez krácení. Přesná délka závisí na počtu odpracovaných směn.

Druhá cesta se týká pracovníků zařazených do 3. kategorie kvůli vybraným rizikovým faktorům: vibracím, zátěži chladem, zátěži teplem nebo dynamické fyzické zátěži velkých svalových skupin. Zaměstnavatelé jim od roku 2026 musí povinně přispívat 4 % vyměřovacího základu, tedy částky rozhodné pro výpočet odvodů, do třetího pilíře. Třetí pilíř znamená soukromé penzijní spoření se státní podporou. Cílem je, aby si tito pracovníci mohli na dřívější odchod z práce našetřit. Pravidlo zavádí zákon č. 324/2025 Sb.

1.2 Demografie mění možnosti, které má stát k dispozici

Nejsilnější dlouhodobý tlak na český důchodový systém nevychází z politického sporu, ale z demografie. Lidé v Česku žijí déle a rodí se méně dětí. Důsledek je jednoduchý: ubývá pracujících, kteří odvody platí, a přibývá důchodců, kteří důchod pobírají.

Poznámka ke jmenovateli: tabulka používá širší věkové pásmo 15–64 let, které běžně používají Český statistický úřad (ČSÚ) a Eurostat. Stručná verze textu i unijní Ageing Report 2024 pracují s pásmem 20–64 let. V tomto užším vymezení jsou hodnoty o několik procentních bodů vyšší: z 34,9 % v roce 2022 mají vystoupat na vrchol kolem 55,8 % v roce 2059. Trend je ale v obou definicích stejný.

1.3 Kolik stát dnes na důchody vyplácí

V roce 2025 vyplatila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) na dávkách důchodového pojištění přibližně 716 miliard Kč. Po započtení důchodů armády a bezpečnostních sborů činily celkové výdaje státu na důchody zhruba 732 miliard Kč.

Pro představu: celý státní rozpočet na rok 2025 měl výdaje přibližně 2,37 bilionu Kč. Důchody tedy představovaly téměř třetinu státního rozpočtu, zhruba 31 %, a přibližně 8,5 % hrubého domácího produktu (HDP).

V evropském srovnání podle dat Eurostatu za rok 2022 vydává Česko na důchody méně než některé jižní a středoevropské země. Itálie vynakládala na důchody 15,5 % HDP, Francie 14,7 % a Rakousko 14,2 %. Český trend je ale rostoucí.

Průměrný starobní důchod činil v lednu 2026 po valorizaci 21 839 Kč měsíčně, meziročně o 668 Kč více. Minimální starobní důchod stoupl od 1. 1. 2026 z 5 430 Kč na 9 800 Kč měsíčně. Nově má odpovídat 20 % průměrné mzdy.

Odvod na důchodové pojištění činí v roce 2026 u běžného zaměstnance 28 % z hrubé mzdy. Zaměstnavatel platí 21,5 % a zaměstnanec 6,5 %. Jde o nejvyšší jednotlivou odvodovou položku v Česku.

1.4 Politický kontext po volbách 2025

V říjnu 2025 vyhrálo volby hnutí ANO a sestavilo koalici s SPD a hnutím Motoristé sobě. Koalice má dohromady 108 z 200 poslaneckých mandátů. Prezident Petr Pavel jmenoval Andreje Babiše premiérem 9. prosince 2025 a zbylé členy vlády na jeho návrh 15. prosince 2025. Důvěru Poslanecké sněmovny získala vláda 15. 1. 2026 v poměru 108 : 91.

Programové prohlášení schválené 5. ledna 2026 obsahuje konkrétní důchodové závazky. Vláda v něm slibuje zastropování důchodového věku na 65 letech a návrat k valorizační formuli, tedy pravidlu pro zvyšování důchodů. Ta má zohlednit životní náklady důchodců a polovinu reálného růstu mezd.

Ministr práce Aleš Juchelka (ANO) v prvních měsících roku 2026 oznámil přípravu novely zákona o důchodovém pojištění s těmito úpravami. Podle aktuálních informací má první vlna novely, zaměřená na valorizace, motivaci k práci ve stáří a věkové bonusy k důchodu při dožití 80, 85, 90, 95 a 100 let, nabýt účinnosti od ledna 2027. Samotné zastropování důchodového věku na 65 letech bylo odloženo do druhé vlny společně s úpravou penzí pro náročné profese. Konkrétní legislativní návrh, který by měnil reformu č. 417/2024 Sb. v těchto klíčových bodech, ale vláda k polovině roku 2026 Poslanecké sněmovně stále nepředložila.

1.5 Proč je to téma pro každého, ne jen pro současné důchodce

O důchodech se v Česku často mluví jako o sporu důchodců, kteří chtějí vyšší valorizaci a politiků, kteří se o její podobu přetahují. Ve skutečnosti je téma mnohem širší. Důchody se týkají nejméně čtyř skupin – a každé jinak.

Dnešní důchodci, zhruba 2,83 milionu osob, pocítí každou změnu valorizace a minimálního důchodu okamžitě ve své měsíční výplatě.

Pracující ve věku 50 a více let už většinou nemohou zásadně změnit své plány. Rozhodují se, zda odejít do řádného, nebo předčasného důchodu, a jak zvládnout poslední roky pracovní kariéry.

Pracujících ve věku 30–50 let se reforma z roku 2024 dotkne naplno. Týká se jich nižší zápočet odpracovaných let, vyšší věk odchodu do důchodu i přísnější pravidla pro předčasné důchody. Pokud se nebudou spoléhat jen na státní systém a začnou pracovat i se třetím pilířem, tedy soukromým penzijním spořením se státní podporou, mohou část dopadu zmírnit. Podle projekcí by jinak mohli mít nižší poměr důchodu k předchozí mzdě než dnešní důchodci.

Generace pod 30 let čelí největší nejistotě. Žádná vláda dnes nemůže závazně slíbit, jak budou důchody vypadat za 40 let. Tito lidé ale na důchodový systém odvádějí už od prvního zaměstnání.

2.1 Základní princip: průběžné financování

Český důchodový systém stojí hlavně na prvním pilíři, tedy na státním důchodovém pojištění. Je průběžné: pojistné, které dnes odvádějí pracující lidé, stát používá na výplatu současných důchodů. Často se pro něj používá i anglické označení pay-as-you-go (PAYG).

Nejde o osobní spořicí účet, na kterém by každému pracujícímu ležely jeho vlastní peníze na stáří. Právě tím se český první pilíř liší od fondově financovaného modelu, který používají například nizozemské nebo dánské penzijní fondy. V takovém modelu se peníze investují a budoucí penze se vyplácí z naspořeného majetku.

Český první pilíř funguje jinak. Stát vede záznamy o tom, kdo byl jak dlouho pojištěný a z jakých příjmů odváděl pojistné. Z těchto údajů se později vypočítá, zda má člověk na důchod nárok a jak vysoký důchod bude.

2.2 Kdo odvádí, kolik a za koho

U běžného zaměstnance činí pojistné na důchodové pojištění celkem 28 % z vyměřovacího základu, tedy zjednodušeně z hrubé mzdy. Tato částka se dělí mezi zaměstnavatele a zaměstnance. Zaměstnavatel odvádí svou část za zaměstnance, zaměstnanci se jeho část strhává automaticky ze mzdy.

Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) si pojistné platí samy. U hlavní činnosti musí dodržet minimální vyměřovací základ. U vedlejší činnosti jim povinnost platit důchodové pojištění vzniká až po překročení takzvané rozhodné částky, tedy hranice příjmů stanovené pro daný rok.

Vedle důchodového pojištění se odvádějí i další části sociálního pojištění. Zaměstnanec platí ještě 0,6 % na nemocenské pojištění. Zaměstnavatel u běžného zaměstnance odvádí kromě důchodového pojištění také 2,1 % na nemocenské pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti. Celkový odvod na sociální pojištění tak činí 7,1 % u zaměstnance a 24,8 % u běžného zaměstnavatele. Důchodové pojištění je z těchto položek největší.

2.3 Jak se počítá důchod: dvě části a redukční hranice

Měsíční starobní důchod vyplácený z prvního pilíře se skládá ze dvou částí: základní výměry a procentní výměry. Základní výměra je stejná pro všechny. Procentní výměra se naopak odvíjí hlavně od předchozích výdělků a doby pojištění. Jejich součet tvoří výslednou měsíční částku důchodu.

2.4 Důchodový věk a jeho postupné zvyšování

Důchodový věk je věk, ve kterém člověku vzniká nárok na starobní důchod, pokud splnil i potřebnou dobu pojištění. V Česku se během posledních desetiletí postupně zvyšoval. Před reformou z roku 2024 platil strop 65 let, který byl nastaven zákonem v roce 2017.

Reforma z roku 2024 tento strop znovu otevřela. Podle platného zákona se důchodový věk bude postupně zvyšovat nad 65 let. Hranice 67 let se bude týkat lidí narozených po roce 1988. Prvním ročníkem, který při odchodu do důchodu skutečně dosáhne 67 let, bude ročník 1989, a to v roce 2056.

Zvyšování probíhá pozvolna, vždy o jeden měsíc za každý další ročník narození.

U žen historicky závisel důchodový věk také na počtu vychovaných dětí. Tento rozdíl se ale postupně srovnává s věkem mužů. U bezdětných žen se už důchodový věk v praxi vyrovnává mužům, zatímco u žen s více dětmi se srovnání dokončí později.

2.5 Valorizace: jak se důchody každoročně upravují

Inflace postupně snižuje kupní sílu peněz. Kdyby se důchody nezvyšovaly, za stejnou částku by si důchodci mohli rok od roku koupit méně. Proto stát důchody pravidelně valorizuje, tedy zvyšuje podle zákonného vzorce. Ten zohledňuje především růst cen a částečně také růst reálných mezd.

Pravidla valorizace se změnila zákonem č. 270/2023 Sb. v reakci na vysokou inflaci v roce 2022. Při pravidelné lednové valorizaci se dnes do důchodů promítá růst spotřebitelských cen za předchozí období v plné výši a k tomu jedna třetina reálného růstu mezd. Před touto změnou se započítávala polovina reálného růstu mezd.

Při rychlém růstu cen během roku platí zvláštní pravidla. Pokud ceny od poslední valorizace vzrostou kumulativně o 5 %, stát zvýší důchody i mimo pravidelný lednový termín. Toto mimořádné zvýšení má dvě části.

První část se promítá trvale do procentní výměry důchodu, tedy do jeho zásluhové složky. U průměrného důchodu má pokrýt zhruba 30 % zdražení. Druhou část tvoří dočasný přídavek k důchodu. Jde o pevnou částku odpovídající dalším přibližně 30 % zdražení, která se vyplácí jen do konce kalendářního roku a od 1. ledna následujícího roku zaniká.

Dřívější mimořádná valorizace promítala celé zdražení do procentní výměry důchodů trvale. Nová úprava do ní promítá jen menší část a další část řeší dočasným přídavkem. Díky tomu méně zatěžuje veřejné rozpočty v následujících letech.

Politici mohou pravidla valorizace změnit zákonem. V minulosti stát valorizaci dočasně omezil, například v letech 2013–2015, kdy se kvůli úsporám započítávala jen část růstu cen a mezd. V letech 2022–2023 naopak přišly mimořádné zásahy po inflačním šoku.

Tato možnost je dvojsečná. Umožňuje státu reagovat na mimořádnou situaci, ale zároveň vytváří prostor pro krátkodobá politická rozhodnutí, která mohou mít dlouhodobé rozpočtové dopady.

2.6 Výchovné: příplatek za výchovu dětí

Od ledna 2023 platí v Česku takzvané výchovné, tedy zvýšení starobního důchodu za vychované dítě. Zavedla ho novela zákona o důchodovém pojištění, konkrétně zákon č. 323/2021 Sb.

Výchovné náleží osobě, která o konkrétní dítě osobně pečovala v největším rozsahu. Zpravidla jde o péči alespoň 10 let do jeho zletilosti. Pokud se člověk ujal výchovy dítěte až po jeho osmém roce věku, stačí zpravidla alespoň 5 let péče. Za totéž dítě se výchovné přiznává jen jedné osobě – typicky matce, ale může jít i o otce nebo jiného vychovatele.

Původně se k důchodu připočítávala pevná částka 500 Kč měsíčně za každé vychované dítě. V roce 2025 se po valorizaci zvýšila na 503 Kč. Reforma z roku 2024 ale valorizaci výchovného zrušila a od 1. 1. 2026 částku znovu stanovila na 500 Kč.

Od 1. 1. 2027 se navíc mění způsob, jak se valorizují důchody s výchovným. Při valorizaci se od procentní výměry nejprve odečte výchovné ve výši 500 Kč za každé vychované dítě. Zbývající část důchodu se zvýší podle valorizačního vzorce a výchovné se poté přičte zpět ve stejné výši. V korunách tedy zůstane zachováno, ale protože se dál nebude zvyšovat, jeho reálná hodnota bude postupně klesat.

2.7 Další pilíře: dobrovolné spoření a zrušený druhý pilíř

Český důchodový systém se někdy popisuje jako třípilířový. V praxi je ale rozhodující hlavně první pilíř, tedy státní průběžné pojištění. Právě z něj se vyplácí většina důchodů.

Druhý pilíř, dobrovolné důchodové spoření, existoval jen krátce v letech 2013–2015 a poté byl zrušen. Podrobněji se mu věnuje kapitola 6.

Třetí pilíř funguje dál. Jde o dobrovolné soukromé spoření na stáří se státní podporou. Patří do něj hlavně doplňkové penzijní spoření a starší penzijní připojištění v transformovaných fondech.

Vedle toho od roku 2024 existuje také dlouhodobý investiční produkt (DIP). Ten rozšířil okruh daňově podporovaných produktů, které lze využít ke spoření na stáří.

Doplňkové penzijní spoření (DPS) upravuje zákon č. 427/2011 Sb. Nabízí ho 9 penzijních společností sdružených v Asociaci penzijních společností ČR. Stát k němu poskytuje příspěvek ve výši 20 % z měsíční úložky účastníka, nejvýše však 340 Kč měsíčně. Vedle toho lze využít také daňové úlevy.

Od ledna 2024 mohou lidé využívat dlouhodobý investiční produkt (DIP). Zavedl ho zákon č. 462/2023 Sb., který mimo jiné novelizoval zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. DIP je volnější alternativa k tradičnímu penzijnímu spoření. Může zahrnovat například akcie, burzovně obchodované fondy (ETF), dluhopisy nebo spořicí účty. Nemá garantovaný výnos, ale dává větší svobodu ve výběru investic.

Třetí pilíř je v Česku rozšířený, jeho dopad na budoucí důchody ale závisí hlavně na tom, kolik si do něj lidé skutečně ukládají. Ministerstvo financí evidovalo k 30. 9. 2025 celkem 3,9 milionu účastníků třetího penzijního pilíře. Z toho bylo 2,12 milionu v doplňkovém penzijním spoření a 1,81 milionu ve starších transformovaných fondech penzijního připojištění.

Samotný počet účastníků proto ještě neříká, jak výrazně třetí pilíř lidem zlepší příjem ve stáří. Záleží na výši pravidelných úložek, délce spoření i zvoleném typu produktu. Typické měsíční úložky bývají nízké a účastníci se mezi sebou výrazně liší. Podrobnosti rozebírá kapitola 12 „Co s tím může dělat občan“.

2.8 Shrnutí

3.1 OSVČ: jiný odvodový režim, jiný důchod

V Česku podniká jako osoba samostatně výdělečně činná, přibližně milion lidí. Patří mezi ně živnostníci, příslušníci svobodných povolání, malí zemědělci, umělci a další. Na rozdíl od zaměstnanců si sociální pojištění platí sami a z jinak počítaného základu.

3.2 Hlavní a vedlejší činnost

Hlavní činnost se týká OSVČ, pro kterou je podnikání hlavním zdrojem příjmů. Taková OSVČ musí platit pojistné na sociální zabezpečení z vyměřovacího základu. Tento základ musel odpovídat nejméně 40 % průměrné mzdy. K lednu 2026 to znamenalo minimální vyměřovací základ 19 587 Kč měsíčně a tomu odpovídající minimální měsíční zálohu 5 720 Kč.

Sazba pojistného činí 29,2 %. Z toho 28 % připadá na důchodové pojištění a 1,2 % na příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Podíl průměrné mzdy, ze kterého se minimum pro OSVČ počítá, se postupně zvyšoval konsolidačním balíčkem: z 25 % do roku 2023 přes 30 % v roce 2024 a 35 % v roce 2025 až na cílových 40 % v roce 2026.

Návrh na zastavení tohoto náběhu, vedený jako sněmovní tisk 11, předložili Schillerová, Babiš, Okamura a další. Sněmovnou prošel ve 3. čtení 25. 3. 2026. Senát ho 6. 5. 2026 nejtěsnější většinou zamítl, Sněmovna však senátní veto přehlasovala a novela byla vyhlášena jako zákon č. 90/2026 Sb.

Od 1. 7. 2026 tento zákon vrací minimum zpět na 35 % průměrné mzdy. Minimální vyměřovací základ tak klesá z 19 587 Kč na 17 139 Kč a minimální záloha z 5 720 Kč na 5 005 Kč. Přeplatek za leden až červen 2026 se OSVČ vrátí na žádost, nebo se započítá do pojistného za rok 2026.

Vedlejší činnost se týká OSVČ, která má zároveň zaměstnanecký poměr, je v důchodu, na rodičovské a podobně. Sociální pojištění nemusí platit vůbec, pokud její zisk nepřekročí takzvanou rozhodnou částku. V roce 2026 jde přesně o 117 521 Kč ročně, tedy o 2,4násobek měsíční průměrné mzdy.

Po překročení této hranice vzniká povinná účast na důchodovém pojištění. Vedlejší činnost má ale vlastní nižší minimum než činnost hlavní: v roce 2026 činí minimální vyměřovací základ 5 387 Kč a minimální měsíční záloha 1 574 Kč.

3.3 Proč OSVČ dostávají často nízký důchod

Mnoho OSVČ si platí jen minimum. V roce 2026 jde o 40 % průměrné mzdy, od 1. 7. 2026 ale znovu o 35 %. V dřívějších letech bylo minimum ještě nižší – do roku 2023 jen 25 % průměrné mzdy.

Krátkodobě to šetří peníze, protože nižší odvod znamená vyšší čistý měsíční příjem. V důchodu se to ale promítne do výpočtového základu, tedy do částky, ze které se důchod počítá.

Je třeba odlišit dvě situace. Dnes odcházející OSVČ, které většinu aktivní kariéry platily historické minimum ve výši 25 % průměrné mzdy, pobírají po 40 letech podnikání orientačně 9 800 až 11 000 Kč měsíčně. To je na úrovni minimálního starobního důchodu nebo jen lehce nad ním. Od 1. 1. 2026 činí tato absolutní podlaha 9 800 Kč, tedy dvojnásobek 10 % průměrné mzdy.

U budoucích generací OSVČ bude minimum záležet na politickém vývoji. Konsolidační balíček ho zvyšoval ke 40 % průměrné mzdy, zákon č. 90/2026 Sb. ho ale od 1. 7. 2026 vrací na 35 %. I při placení tohoto minima po celou kariéru by modelový výpočet podle redukčních hranic roku 2026, tedy pravidel, která určují, jak se výdělky promítají do důchodu, skončil jen mírně nad minimálním důchodem.

První redukční hranice činí 21 546 Kč a započítává se z 99 %. Výsledný důchod by tak byl výrazně nižší než částka odpovídající reálným výdělkům.

Na systémový rozměr tohoto problému dlouhodobě upozorňují ekonomové a sociologové. Patří mezi ně výzkumná organizace PAQ Research, sociolog Daniel Prokop a ekonomický institut IDEA při CERGE-EI. Statisíce OSVČ s minimálními důchody mohou v budoucnu zvýšit tlak na státní rozpočet prostřednictvím sociálních dávek a vyvolat napětí mezi příjmovými skupinami.

3.4 Vyšší pojistné a dobrovolné důchodové pojištění podle § 6 zákona č. 155/1995 Sb.

OSVČ, která není v paušálním režimu, si může v rámci běžného pojistného platit vyšší vyměřovací základ, než je zákonné minimum. Vyměřovací základ se řídí zákonem č. 589/1992 Sb. o pojistném. Vyšší odvody mohou zvýšit budoucí důchod, protože každá koruna odvedená navíc se promítne do výpočtového základu a následně do procentní výměry důchodu, tedy do jeho zásluhové části.

OSVČ v paušálním režimu tuto možnost nemá. Její vyměřovací základ je pevně daný zvoleným pásmem. Pro období, kdy člověk neplatí pojištění vůbec – například při studiu po roce 2010, dlouhodobém pobytu v zahraničí nebo výkonu povolání bez účasti na pojištění – existuje samostatný institut dobrovolného důchodového pojištění podle § 6 zákona č. 155/1995 Sb.

Dobrovolné důchodové pojištění lze platit hlavně do budoucna. Zpětně je to možné jen v zákonem vymezených případech a limitech. Minimální měsíční pojistné dobrovolně účastné osoby činí v roce 2026 3 428 Kč. Přihláška se podává u okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) příslušné podle místa bydliště.

4.1 Invalidní důchod: tři stupně, jiný výpočet, jiné podmínky

Invalidní důchod upravují § 38–44 zákona č. 155/1995 Sb. Nárok může vzniknout člověku, kterému kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu klesla schopnost pracovat alespoň o 35 %. Podle míry tohoto poklesu se rozlišují tři stupně invalidity a každý z nich vede k jiné výši důchodu.

Základní výměra, tedy pevná část důchodu, je stejná jako u starobního důchodu a v roce 2026 činí 4 900 Kč. Skutečnou výši invalidního důchodu tvoří základní výměra a procentní výměra. U invalidního důchodu se do výpočtu započítává také doba, která by člověku do řádného důchodového věku ještě uplynula. Této době se říká dopočtená doba.

Právě dopočtená doba vysvětluje, proč mladý člověk, který se stane plně invalidním ve 25 letech, nedostane důchod vypočtený jen z několika málo odpracovaných let. Započítává se mu i období do dosažení důchodového věku podle zákona, konkrétně podle § 41 ve spojení s § 32 zákona č. 155/1995 Sb. Systém s ním tedy pro účely výpočtu počítá, jako by byl po tuto dobu pojištěn. Nejde o pevnou hranici 65 nebo 67 let, ale o důchodový věk stanovený zákonem.

4.2 Pozůstalostní důchody: vdovský, vdovecký, sirotčí

Když člen rodiny zemře, mohou mít jeho blízcí nárok na pozůstalostní důchod. Podmínkou je, že zesnulý už pobíral důchod, nebo splňoval podmínky pro nárok na starobní či invalidní důchod.

4.3 Zápočet doby studia a další „tiché mezery“ v pojištění

Zvláštní pozornost si zaslouží období, kdy člověk důchodové pojištění neplatí, ale za určitých podmínek se mu přesto alespoň částečně počítá do nároku na důchod. Takovým obdobím se říká náhradní doba pojištění. Pravidla se v čase zpřísnila:

4.4 Předčasný důchod po zpřísnění v roce 2023

Předčasný důchod umožňuje odejít do důchodu dříve než v řádném důchodovém věku. Cenou je trvalé krácení procentní výměry, tedy části důchodu odvozené od výdělků a doby pojištění. Zpřísnění podle zákona č. 270/2023 Sb., účinného od října 2023, reagovalo na rychlý nárůst předčasných odchodů v době inflační krize a na tlak na státní rozpočet. Pozdější reforma z roku 2024 podle zákona č. 417/2024 Sb. se věnovala především zápočtu, věku odchodu a náročným profesím.

U předčasných důchodů je klíčové, že krácení je trvalé. Kdo odejde do předčasného důchodu v 62 letech, bude mít o příslušné procento nižší důchod i v 80 letech. Naopak člověk, který po vzniku nároku na starobní důchod důchod nepobírá a dál pracuje, využívá takzvaný odložený důchod. Za každých 90 kalendářních dnů této výdělečné činnosti se mu procentní výměra zvýší o 1,5 % výpočtového základu. Toto zvýšení se mu pak vyplácí doživotně.

4.5 Důchody a mezinárodní koordinace krátce

Pokud člověk pracoval v několika zemích Evropské unie, uplatní se pravidla koordinace sociálního zabezpečení podle nařízení (ES) č. 883/2004. Ta zajišťují, že každý stát vyplácí poměrnou část důchodu podle let odpracovaných v dané zemi. Podobný princip platí mimo Evropskou unii na základě bilaterálních, tedy dvoustranných smluv ČR, například s USA, Izraelem nebo Kanadou.

Žádost se podává v zemi bydliště. Ta ji přepošle do dalších států, v nichž člověk pracoval nebo byl pojištěn. Detaily a formuláře má ČSSZ v sekci „mezinárodní smlouvy“.

5.1 Bismarckův vynález 1883–1889: sociální stát jako nástroj politiky

Moderní sociální pojištění – tedy systém, v němž pracující povinně odvádějí část mzdy a při nemoci, invaliditě nebo ve stáří dostávají dávku – zavedla ve své klasické podobě Bismarckova vláda v Německu. V roce 1883 vzniklo zdravotní pojištění, v roce 1884 úrazové pojištění a v roce 1889 zákon o invalidním a starobním pojištění dělníků. Hlavním autorem této politiky byl kancléř Otto von Bismarck. Jeho motivace byla dvojí: oslabit sílící socialisty a současně zajistit loajalitu dělnické třídy k monarchii.

5.2 Rakousko-Uhersko 1906–1918: pojištění jen pro vybrané

V českých zemích, které byly tehdy součástí Rakousko-Uherska, se Bismarckova inspirace prosadila se zpožděním a jen částečně. Důchodové pojištění existovalo pouze pro vybrané skupiny pracujících:

• Horníci – od 80. let 19. století pojištění proti úrazu a invaliditě v bratrských pokladnách (Bruderladen)
• Železničáři – samostatné penzijní pojištění zaměstnanců státních drah
• Státní úředníci – penze z veřejné pokladny jako součást služebního poměru
• Soukromí úředníci – zákon č. 1/1907 ř. z. o penzijním pojištění soukromých úředníků (Pensionsversicherung der Privatbeamten)
• Průmysloví dělníci – prakticky nepokryti, zůstalo jen nemocenské a úrazové pojištění

Po vzniku Československa v roce 1918 přešla rakouská legislativa v platnost i na území nového státu. Praktickým důsledkem bylo, že většina dělnické třídy žádné důchodové pojištění neměla. Řešení se odkládalo o šest let.

5.3 Masarykova ČSR: zákon 221/1924 – první komplexní pojištění

V roce 1924 schválil československý parlament zákon č. 221/1924 Sb. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Šlo o průlom: místo roztříštěných systémů vzniklo jedno zaměstnanecké pojištění, které pokrývalo všechny pracovníky. Některé výjimky ale zůstaly – státní zaměstnanci měli svůj penzijní režim a osoby samostatně výdělečně činné pojištěné nebyly.

• Věk nároku: 65 let pro muže i ženy, tedy shodný pro obě skupiny
• Výše důchodu: paušální základ (stejný pro všechny) a příplatek podle odpracovaných let a příjmu
• Financování: pojistné placené zaměstnancem i zaměstnavatelem
• Správa: okresní nemocenské pojišťovny a Ústřední sociální pojišťovna

Ve 30. letech se pod tlakem velké hospodářské krize upravovaly jednotlivé parametry systému. Systém přežil celé meziválečné období a v upravené podobě také Protektorát Čechy a Morava v letech 1939–1945. Po osvobození se obnovila československá právní kontinuita, ale komunistický převrat v roce 1948 přinesl zásadní změnu.

5.4 Socialistická éra 1948–1989: čtyři zákony, jeden směr

Po únoru 1948 přišlo sjednocení systému a jeho politizace. Historicky na sebe navazovaly čtyři hlavní zákony:

5.5 Transformace 1990–1995: od zákona č. 100/1988 Sb. k zákonu č. 155/1995 Sb.

Po listopadu 1989 stál systém před třemi úkoly současně. Bylo potřeba ho odpolitizovat, odstranit preference pro „pracující dělnickou třídu“, zprůhlednit výpočet a zvládnout demografický tlak i tlak na veřejné rozpočty v podmínkách přechodu na tržní ekonomiku. Transformace probíhala ve třech fázích:

1. 1990 – důchodové pojištění se oddělilo od ministerstva a vznikla samostatná Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) na základě zákona České národní rady č. 210/1990 Sb., účinného od 1. 9. 1990; organizaci a provádění sociálního zabezpečení pak o rok později komplexněji upravil zákon č. 582/1991 Sb.
2. 1992 – zákon č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení zavedl novou soustavu odvodů
3. 1995 – zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, komplexní reforma nahrazující zákon č. 100/1988 Sb.; účinnosti nabyl 1. 1. 1996

5.6 Proč je historie relevantní pro dnešek

Každá reforma, o které se dnes mluví, souvisí s něčím, co bylo nastaveno v některé z předchozích epoch:

• Důchodový věk 67 let pro pojištěnce narozené po roce 1988 zavedl zákon č. 417/2024 Sb.; většina ustanovení je účinná od 1. 1. 2025, hranice 67 let se poprvé dotkne ročníku 1989 a cílovým rokem plného efektu je rok 2056. Tento posun odráží očekávané prodloužení dožití: od Bismarckovy doby, kdy byl věk nároku 70 let a naděje dožití zhruba 40 let, k dnešní situaci, kdy se důchodový věk pohybuje nad 65 lety a délka dožití nad 80 lety.
• Solidární redukční hranice – dědictví rakouského pojištění úředníků i socialistické rovnosti; z čistě pojistného principu zásadně vybočují, politicky jsou však hluboce zakořeněné.
• Preferenční profese (horníci, hasiči, záchranáři) – po reformě z roku 2024 se vracejí ve zmodernizované podobě „náročných profesí“; jejich historická linie vede až k roku 1956.
• Neochota vybudovat povinný fondový pilíř – souvisí i s neúspěchem II. pilíře v letech 2013–2015 (viz kap. 6); tato debata navazuje už na 90. léta, kdy se vedla při přijímání zákona č. 155/1995 Sb.

6.1 Bezděkovy komise 2004–2005 a 2010

Na začátku 21. století bylo zřejmé, že zákon č. 155/1995 Sb. bez úprav dlouhodobě neobstojí pod tlakem demografického vývoje. Vláda Vladimíra Špidly proto v roce 2004 ustavila expertní komisi pod vedením Vladimíra Bezděka, tehdejšího analytika České národní banky a pozdějšího viceguvernéra. Komise měla připravit návrhy důchodové reformy. Závěrečnou zprávu předložila v červnu 2005, už za vlády Jiřího Paroubka.

6.2 II. pilíř 2013–2015: co se stalo a proč padl

Zákon č. 426/2011 Sb. o důchodovém spoření zavedl od 1. 1. 2013 dobrovolný II. pilíř důchodového systému. Kdo do něj vstoupil, mohl přesměrovat 3 % ze svého 28% odvodu do soukromého penzijního fondu. Zároveň musel povinně přidat další 2 % ze svých vlastních prostředků. Výnos fondu se měl později, v důchodovém věku, vyplácet formou penze.

Do fondů se přihlásilo zhruba 85 tisíc účastníků z pěti milionů potenciálních zájemců. To odpovídalo asi 1,7 % pracujících.

Důležitý byl také politický kontext. Po volbách v říjnu 2013 sestavila Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) vládu s jasně formulovaným odmítnutím II. pilíře. Jeho zrušení se stalo jednou z programových položek nové vlády.

Zákon č. 376/2015 Sb. II. pilíř k 1. 1. 2016 formálně zrušil. Prostředky účastníků byly podle jejich volby vyplaceny na bankovní účet nebo poštovní poukázkou. Mohly být také převedeny do doplňkového penzijního spoření do III. pilíře. Účastník mohl zvlášť požádat o doplatek pojistného do I. pilíře, aby mu nebyla krácena procentní výměra státního důchodu.

6.3 2017: strop důchodového věku na 65 let

Ještě podle zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších novel, bylo naplánováno postupné zvyšování důchodového věku bez horního stropu. V plném důsledku by to znamenalo, že kolem roku 2040 by lidé narození v 70. letech 20. století odcházeli do důchodu ve věku 70 a více let.

V roce 2017 už bylo takové nastavení politicky neúnosné. Vláda Bohuslava Sobotky, složená z České strany sociálně demokratické (ČSSD), hnutí ANO a Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové (KDU-ČSL), proto přijala zákon č. 203/2017 Sb. Ten zastropoval důchodový věk na 65 let a zavedl pětiletý revizní mechanismus. Toto vyhodnocování se mělo objevovat ve Zprávě o stavu důchodového systému. Poprvé se zpráva zpracovávala v roce 2019.

O dva roky později, v lednu 2019, zřídila ministryně Jana Maláčová z ČSSD za druhé vlády Andreje Babiše Komisi pro spravedlivé důchody. V jejím čele stála Danuše Nerudová. Komise se zaměřovala především na nižší důchody žen, sdílení vyměřovacích základů manželů a zvláštní pravidla pro náročné profese. Přehodnocení stropu důchodového věku bylo jen jedním z dílčích témat.

6.4 2023: valorizační reforma po inflačním šoku

V roce 2022 přinesly energetická krize a doznívající dopady pandemie covidu-19 skokovou inflaci. Průměrná roční inflace dosáhla 15,1 % a v září 2022 vystoupala na vrcholových 18 %. Podle tehdy platných pravidel by v mimořádném termínu v červnu 2023 došlo k výraznému zvýšení procentní výměry důchodů a státní rozpočet by to zatížilo o desítky miliard Kč.

Vláda Petra Fialy proto v roce 2023 přijala dvě úpravy valorizace. Nejprve šlo o jednorázovou změnu podle zákona č. 71/2023 Sb. Následně přišla trvalá změna valorizačního vzorce podle zákona č. 270/2023 Sb.

Zákon č. 71/2023 Sb. o „mimořádné valorizaci“ fakticky snížil červnovou mimořádnou valorizaci v roce 2023 na 2,3 % procentní výměry důchodu plus 400 Kč měsíčně. Bez zásahu by podle standardního výpočtu činila 11,5 %. Skupina opozičních poslanců zákon napadla u Ústavního soudu, mimo jiné kvůli údajnému zneužití stavu legislativní nouze a nepřípustné retroaktivitě. Ústavní soud však návrh nálezem z 24. 1. 2024 zamítl a konstatoval, že ani legislativní nouze, ani retroaktivita nebyly protiústavní.

Zákon č. 270/2023 Sb. upravil pravidla valorizace systémově. Pravidelná lednová valorizace nyní zohledňuje inflaci a jednu třetinu reálného růstu mezd. Dříve se započítávala polovina tohoto růstu. Současně se zpřísnila mimořádná valorizace během roku.

Zákon zároveň zpřísnil podmínky předčasného důchodu. Nově požaduje 40 let pojištění a až do dosažení řádného důchodového věku nepřipouští valorizaci procentní výměry předčasného důchodu, tedy jeho zásluhové části. Tyto změny bývají označovány za součást „malé důchodové reformy“ 2023.

Tyto zásahy státu dlouhodobě šetří miliardy Kč. Z hlediska reálné hodnoty důchodu ale znamenají, že důchody rostou pomaleji než čisté mzdy. Po 10 letech se to projeví v náhradovém poměru, tedy ve vztahu mezi důchodem a mzdou; viz kap. 8 a kap. 9.

6.5 2023: výchovné

Institut výchovného byl do zákona o důchodovém pojištění vložen zákonem č. 323/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2023. Jeho parametry, tedy 500 Kč za každé vychované dítě k procentní výměře důchodu, potvrdil a upřesnil zákon č. 455/2022 Sb.

Výchovné přidává 500 Kč k procentní výměře starobního důchodu za každé vychované dítě. Typicky se týká matek. Jde o symbolické, ale finančně znatelné uznání péče o děti jako činnosti, která se zohledňuje v důchodovém pojištění.

Výchovné se uplatňuje u nově přiznávaných starobních důchodů. U důchodů přiznaných před 1. 1. 2023 bylo u části příjemkyň zvýšení provedeno automaticky bez žádosti, v ostatních případech na základě žádosti.

6.6 Reforma 2024 – zákon č. 417/2024 Sb.

Zákon č. 417/2024 Sb. je hlavním reformním zákonem v českém důchodovém systému po roce 2015. Vláda Petra Fialy, složená z koalice SPOLU, hnutí STAN a Pirátů, ho předložila Poslanecké sněmovně v květnu 2024 jako sněmovní tisk 696, tedy oficiálně evidovaný návrh zákona. Po rozsáhlé debatě a opozičních obstrukcích prošel finálním schvalováním na podzim 2024.

Prezident Petr Pavel zákon podepsal 13. prosince 2024 a ve Sbírce zákonů vyšel 18. prosince 2024. Účinnost nabíhá postupně: první ustanovení platí od 1. 1. 2025, další fáze přijdou v letech 2026 a 2027.

Sazba za rok pojištění se mění až u důchodů přiznaných od roku 2026. U důchodů přiznaných do konce roku 2025 zůstává beze změny na 1,5 %. Od roku 2026 sazba klesá na 1,495 % a poté se snižuje o 0,005 procentního bodu ročně až na 1,45 % u důchodů přiznaných od roku 2035. Důchodový věk se zvyšuje nad 65 let a 67 let dosáhne u osob narozených v roce 1989 a později.

6.7 Co se ani po 20 letech reforem nezměnilo

• Monopol I. pilíře. Český důchodový systém stále stojí hlavně na průběžném financování z aktuálně vybraných odvodů, takzvaném systému PAYG. Spravuje ho stát a není doplněn žádným povinným fondovým pilířem ani státní kapitálovou rezervou určenou pro důchody.
• Dobrovolnost III. pilíře. Spoření v DPS a DIP, tedy v doplňkovém penzijním spoření a dlouhodobém investičním produktu, zůstává věcí osobního rozhodnutí. Česko nezavedlo automatické zapojení občanů do spoření, takzvaný auto-enrollment. Tento model funguje například ve Velké Británii nebo Nizozemsku.
• Hrazení OSVČ z minima. Pravidla stále umožňují osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ) odvádět minimum, což vede k nízkým důchodům. Reforma 2024 se této struktuře nevěnovala.
• Nepovinné navázání věku na dožití. Důchodový věk je dál stanoven zákonem. Národní rozpočtová rada, Národní ekonomická rada vlády (NERV) i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) doporučují zavést automatickou vazbu důchodového věku na délku dožití. Takové pravidlo mělo Slovensko opakovaně, naposledy od roku 2023, a dlouhodobě ho má také Dánsko. V českém právním řádu ale není.
• Chybějící státní kapitálový fond pro důchody. Česko nemá státem spravovaný investiční fond pro důchody podobný norskému státnímu penzijnímu fondu (Government Pension Fund Global, GPFG), nizozemskému ABP ani německému Generationenkapital, který funguje od roku 2024.

Tyto „neřešené“ otázky tvoří jádro debaty o dalších reformách. Kapitola 11 se jim věnuje podrobněji: popisuje návrhy Národní ekonomické rady vlády, výzkumného institutu IDEA při CERGE-EI, akademických studií i evropských osvědčených postupů, aniž by mezi nimi stranila.

7.1 Kde se v rozpočtu důchody objevují

Důchody se ve státním rozpočtu objevují na dvou místech: na straně příjmů a na straně výdajů. Na příjmové straně jde o pojistné na důchodové pojištění, které je určené na financování důchodů. Celkem odpovídají 28 % hrubé mzdy: 21,5 % platí zaměstnavatel a 6,5 % zaměstnanec. Pojistné vybírá Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) a převádí ho do rozpočtové kapitoly „Ministerstvo práce a sociálních věcí“.

Na výdajové straně jsou peníze, které stát vyplácí jako důchodové dávky. Patří sem starobní, invalidní a pozůstalostní důchody, jako jsou vdovské, vdovecké a sirotčí důchody. Z účetního hlediska je systém průběžný. To znamená, že peníze vybrané dnes se také dnes používají na výplatu důchodů. Nespoří se na samostatných účtech pro konkrétní budoucí důchodce.

7.2 Klíčová čísla roku 2025

7.3 Srovnání: kam peníze z rozpočtu jdou

Pro představu o velikosti jednotlivých položek: celkové výdaje státního rozpočtu ČR v roce 2025 činily podle Státního závěrečného účtu státního rozpočtu za rok 2025 přibližně 2 371,8 mld. Kč. Z této částky šly peníze hlavně do těchto oblastí:

Na důchody připadlo přibližně 732 mld. Kč, 31 % celkových výdajů státního rozpočtu. Ostatní sociální výdaje, například nemocenská, dávky, rodičovská a podpora v nezaměstnanosti, dosáhly 260 mld. Kč, tedy 12 %. Na zdravotnictví šlo ze státního rozpočtu přibližně 155 mld. Kč, tedy 7 %. Šlo hlavně o platbu státu za státní pojištěnce, tedy za lidi, za které zdravotní pojištění platí stát.

Pro kontext je důležité dodat, že celkové veřejné výdaje na zdravotnictví přesahují 540 mld. Kč. Většina těchto peněz ale nejde přímo přes státní rozpočet, nýbrž přes zdravotní pojišťovny.

Školství, tedy rozpočtová kapitola Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), představovalo přibližně 291 mld. Kč, 13 %. Obrana dosáhla 171,4 mld. Kč, 7 %. Podle národní metodiky, která zahrnuje i silové rezorty, tím obrana splnila úroveň 2,0 % HDP.

Na dopravu šlo 150 mld. Kč, 6,5 %. Tato částka zahrnuje Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) a Ministerstvo dopravy (MD). Obsluha státního dluhu, tedy úroky, činila 98 mld. Kč, 4,1 %. Zbytek připadl na ostatní rozpočtové kapitoly.

Jinými slovy, téměř každá třetí koruna, kterou stát vydá, jde na důchody. Důchody jsou největší výdajovou položkou rozpočtu. Právě proto je jakákoliv úprava parametrů systému, ať již valorizace, změna věku odchodu do důchodu nebo zápočtu odpracovaných let, rozpočtově mimořádně závažná.

7.4 Demografický motor: proč to bude dražší

Finanční budoucnost důchodového systému určuje hlavně demografie, čili vztah mezi počtem ekonomicky aktivních lidí a počtem důchodců. Čím méně lidí pracuje a odvádí pojistné na jednoho důchodce, tím větší tlak vzniká na státní rozpočet. Český statistický úřad (ČSÚ) a evropský statistický úřad Eurostat každé dva roky zveřejňují aktualizované projekce vývoje obyvatelstva. Evropská komise je pak promítá do zprávy Ageing Report, která sleduje, jak stárnutí populace ovlivní veřejné finance.

Vrchol demografického tlaku se v Česku očekává na přelomu 50. a 60. let tohoto století. Silné ročníky 70. let, známé jako „Husákovy děti“, v té době dosáhnou věku 80 a více let. Právě v tomto věku obvykle rostou zejména zdravotní náklady. Zároveň budou v důchodu i další početné ročníky.

Po roce 2070 se má tlak podle základního scénáře mírně uvolnit. Tento výhled ale platí za předpokladu, že se výrazně nezmění porodnost ani migrace. Ve střední Evropě patří Česko spolu s Polskem, Slovenskem a pobaltskými státy mezi země, kde populace stárne nejrychleji.

7.5 Projekce výdajů do roku 2070

Dlouhodobé projekce zveřejňují tři klíčové instituce. Každá používá mírně odlišnou metodiku výpočtu a jiné předpoklady. Jejich výsledky ukazují stejný základní trend, ale jednotlivá čísla se proto nedají porovnávat přímo.

Zpráva Evropské komise o stárnutí populace, EU Ageing Report 2024, ve scénáři pro ČR předpokládá růst hrubých veřejných výdajů na důchody z 8,7 % HDP v roce 2022 na 10,6 % HDP v roce 2050. Vrchol má nastat v roce 2058, kdy mají výdaje dosáhnout 11,1 % HDP. V roce 2070 má hodnota klesnout zpět na 10,4 % HDP.

Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí 2025 od Národní rozpočtové rady (NRR) staví na základním scénáři, který vychází z platné legislativy včetně reformy z roku 2024. V něm deficit důchodového systému vrcholí kolem roku 2061 přibližně na −1,5 % HDP. Bez reforem z let 2023 a 2024 by se schodek ve stejném období blížil −4 % HDP; přínos těchto reforem odhaduje NRR zhruba na 2 procentní body HDP. Citlivostní scénáře navíc ukazují, že ani mimořádně příznivý demografický vývoj by deficit nesnížil o víc než zhruba 0,2 až 0,7 procentního bodu HDP – příznivá demografie tedy systém sama nestabilizuje.

Simulační rámec Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), modelový výpočet pro ČR, zpracovali Fall a Cahu v dokumentu OECD Working Paper č. 1657 z roku 2021. V základním scénáři projektuje růst hrubých výdajů na důchody z 8,2 % HDP v roce 2018 na 11,9 % HDP v roce 2060. Jako nejúčinnější opatření studie doporučuje navázat důchodový věk na délku dožití. Studie ale vznikla před reformou z roku 2024, a její dopad tedy nezahrnuje.

7.6 Náhradový poměr: kolik důchod ve skutečnosti pokrývá

Náhradový poměr ukazuje, jakou část předchozí mzdy nahrazuje důchod. V ČR je průměrný hrubý náhradový poměr podle OECD kolem 44 %. Je tedy pod průměrem OECD, který činí přibližně 52 %, i pod průměrem EU, kde jde přibližně o 55 %. Výrazně vyšší je například v Nizozemsku, kde dosahuje 75 %, nebo v Rakousku, kde činí 74 %.

7.7 Neviditelný dluh: jak ho měřit

Oficiální státní dluh činil na konci roku 2024 3,3 bilionu Kč. V širším pojetí, jako dluh celého sektoru vládních institucí, dosahoval ke konci roku 2024 3,49 bilionu Kč, tedy 43,3 % HDP.

Ani jeden z těchto ukazatelů ale nezahrnuje implicitní dluh. Tím se myslí budoucí závazky vůči důchodcům, které stát už svým nastavením systému vytvořil, ale ještě je nevyplatil. U důchodů jde hlavně o budoucí výdaje, na které současná pravidla systému zakládají nárok.

Pokud se sečtou všechny budoucí deficity důchodového systému a převedou se do hodnoty vyjádřené dnešními penězi, je tento implicitní důchodový dluh ČR řádově mnohonásobně vyšší než dnešní oficiální státní dluh — odhady se podle zvolené metodiky (diskontní sazba, horizont) pohybují v řádu stovek procent HDP. Tento dluh se v bilanci státu nikde nevykazuje, ale ekonomicky existuje.

7.8 Citlivost projekcí: co může čísla posunout

Projekce na 30–50 let nejsou prognózy. Jsou to podmíněné scénáře, tedy výpočty založené na předem zvolených předpokladech. Výsledek se proto může výrazně změnit podle toho, jak se budou vyvíjet hlavní vstupní faktory. Nejvíce ho ovlivňují tyto proměnné:

První je porodnost, protože určuje budoucí počet lidí v produktivním věku. Dnešní průměrný počet dětí na jednu ženu činí přibližně 1,37. Návrat k hodnotě 1,7, tedy k úrovni 70. let, by tlak na důchodový systém snížil. Další pokles směrem k 1,3 by ho naopak zhoršil.

Druhým faktorem je migrace. Rozdíl mezi čistou migrací +35 tis. lidí ročně v základním scénáři a −10 tis. lidí ročně v pesimistickém scénáři mění poměr plátců k důchodcům řádově.

Třetí proměnnou je zaměstnanost lidí ve věku 55 a více let. Každý procentní bod zaměstnanosti navíc snižuje deficit přibližně o 0,1 % HDP ročně. Česko má zaměstnanost lidí ve věku 55 a více let nižší než skandinávské země.

Důležitý je také růst produktivity a mezd. Pokud mzdy rostou rychleji než důchody, které se zvyšují valorizací, systém vykazuje menší deficit.

Posledním klíčovým faktorem je délka života v dobrém zdraví. Pokud lidé žijí déle, ale ve špatném zdraví, roste tlak na zdravotnictví. Pokud žijí déle a zároveň ve zdraví, mohou také déle pracovat.

Každý z těchto parametrů je zčásti předmětem politiky, například migrace, motivace k zaměstnanosti lidí ve věku 55 a více let nebo podpora rodin. Zčásti je ale mimo přímou kontrolu vlády. Právě proto Národní rozpočtová rada (NRR) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) publikují nejen základní scénář, ale i pesimistické a optimistické scénáře. Díky tomu je vidět, jak citlivá jsou výsledná čísla. Podrobněji k jednotlivým scénářům viz kapitola 9.

8.1 Proč udržitelnost a přiměřenost nejsou totéž

Finanční udržitelnost odpovídá na otázku, zda má stát dost peněz, aby závazky ze zákona vyplatil. Měří se podílem na HDP, podílem na státním rozpočtu, saldem důchodového účtu, dlouhodobou projekcí. Sociální přiměřenost odpovídá na otázku, zda důchod stačí na důstojný život. Měří se náhradovým poměrem (důchod / poslední mzda), podílem seniorů v riziku chudoby nebo sociálního vyloučení (AROPE), nebo porovnáním s minimální životní úrovní. Evropská komise obě dimenze explicitně odděluje – publikuje každé tři roky Pension Adequacy Report vedle Ageing Reportu.

Obě dimenze spolu souvisí. Pokud se „šetří na udržitelnosti“ příliš tvrdě (nižší valorizace, nižší zápočty, pozdější odchod), klesá i přiměřenost. Pokud se zvýší přiměřenost nad rámec příjmů systému (vyšší minimální důchod, štědřejší valorizace), roste deficit a tím fiskální riziko. Reformní debata se pohybuje mezi těmito dvěma póly – a nikdy nenajde řešení, které by dokonale vyřešilo oba.

8.2 Náhradový poměr: kolik zůstane z výplaty

Náhradový poměr je podíl prvního důchodu k poslední mzdě. V ČR je podle OECD Pensions at a Glance 2025 čistý náhradový poměr u průměrné mzdy ≈ 56 % (po zdanění); hrubý ≈ 44 %. Pro srovnání: průměr OECD je ≈ 63 % čistý / 52 % hrubý, Nizozemsko ≈ 96 % čistý, na opačném konci Irsko a Litva pod 35 %. Česko je tak v mezinárodním srovnání mírně pod průměrem OECD.

To ukazuje, že český systém má silně progresivní (solidární) strukturu – nízkopříjmovým kompenzuje výpadek víc, vysokopříjmovým méně. Kdo vydělává hodně, na důchod se z logiky systému nesmí spoléhat: musí si spořit sám (dobrovolné penzijní spoření, nemovitost, investice). Kapitola 12 se tomu věnuje prakticky.

8.3 Rozdíl v důchodech žen a mužů

Gender pension gap je rozdíl mezi průměrným důchodem mužů a žen. V ČR činil podle OECD Pensions at a Glance 2025 přibližně 10 % – méně než polovina průměru OECD (≈ 23 %) a třetinu hodnot v Německu nebo Nizozemsku. Relativně příznivou pozici ČR způsobuje kombinace faktorů:

• Vysoká účast žen na trhu práce (historicky i dnes) – plný úvazek jako norma, ne jako výjimka.
• Silně progresivní výpočet důchodu – výdělek do první redukční hranice (≈ 44 % průměrné mzdy, pro 2026 konkrétně 21 546 Kč/měs.) se započítává s mnohem větší vahou (99 % v 2026, postupně 90 % do 2035) než výdělek nad ní (26 %). Tato progresivita tlumí dopad nižších mezd žen na výši důchodu – a to v situaci, kdy český rozdíl v odměňování žen a mužů činí ≈ 18 % (Eurostat 2024), výrazně nad průměrem EU (≈ 11 %).
• Výchovné od roku 2023 (500 Kč/dítě) a zápočet doby péče o dítě jako „náhradní doba“ – kompenzují výpadek v kariéře.
• Redukční hranice, které solidárně zvyšují důchody nízkopříjmových (typicky žen po dětech).

U starších lidí ale zůstávají jasně rizikové skupiny. V Česku jsou na tom hůře ženy ve věku 65 a více let: podle ukazatele AROPE, který sleduje ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením, se to týká 12,1 % z nich. U mužů stejného věku je podíl přibližně poloviční, tedy 5,1 %. Pokud se použije širší hranice chudoby ve výši 70 % mediánového příjmu, podíl žen ve věku 65 a více let přesahuje 28 % (Eurostat 2025, ilc_li02).

Vdovský / vdovecký důchod částečně kompenzuje ztrátu partnera, ale bez splnění dalších podmínek (péče o nezaopatřené dítě, invalidita, věk o 4 roky nižší než důchodový věk muže ad.) náleží jen 1 rok od úmrtí (§ 50 zák. 155/1995 Sb.). Lhůta pro obnovu nároku byla reformou (zák. 417/2024 Sb., účinnost 1. 1. 2025) prodloužena ze dvou na pět let od zániku předchozího nároku; nárok se nově vztahuje i na partnery a registrované partnery. Po uplynutí této lhůty se situace prudce zhoršuje.

8.4 Chudoba seniorů: kdo propadá sítem

Eurostat měří „riziko chudoby nebo sociálního vyloučení“ (AROPE) u seniorů 65+. V ČR činil tento podíl ≈ 9,2 % v roce 2025 (Eurostat ilc_peps01n) – výrazně pod průměrem EU27 (≈ 18,8 %) a jedna z nejnižších hodnot v Unii. Při užším pohledu jen na chudobu příjmovou (AROP, práh 60 % mediánu) je v ČR podíl 65+ ≈ 8,4 %, tedy nižší než průměr EU. Hlavní nástroje, které Česko drží v lepší pozici než průměr:

• Minimální starobní důchod (20 % průměrné mzdy, ≈ 9 800 Kč/měs. 2026) – zákonná dolní hranice.
• Dávka státní sociální pomoci (zák. 151/2025 Sb., účinný od 1. 10. 2025) – sjednocuje čtyři dříve oddělené dávky: příspěvek na bydlení a přídavek na dítě (zák. 117/1995 Sb.) a doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí (zák. 111/2006 Sb.). Stávajícím příjemcům příspěvku na bydlení a přídavku na dítě dobíhala dřívější úprava do 12/2025; technická novela (zák. 35/2026 Sb. ze 4. 3. 2026) posunula vznik nároku převáděných osob z dubna na červenec 2026 a změny v částkách životního minima na 1. 10. 2026. Cílí na domácnosti, kde náklady na bydlení přesahují 30 % příjmů.
• Příspěvek na péči (§ 7 zák. 108/2006 Sb.) – u osob starších 18 let od 1 300 Kč (I. stupeň) do 23 000/27 000 Kč/měs. (IV. stupeň podle formy péče; hodnoty k 1. 1. 2026).

8.5 OSVČ a atypická práce: slabé místo systému

Zaměstnanec na plný úvazek se sociálním systémem prakticky „nemusí zabývat“ – odvody si řeší zaměstnavatel. U OSVČ a lidí s atypickými pracovními vztahy (DPP, DPČ) je situace podstatně rizikovější.

Pro OSVČ na minimu to znamená, že i po 40 letech práce dostanou důchod na úrovni zákonného minima nebo jen mírně nad ním. Týká se to odhadem 300–400 tisíc OSVČ, které dlouhodobě platí blízko minima. Výplatu pak běžně musí doplňovat příspěvkem na bydlení, výjimečně až doplatkem. Reforma 2024 (zák. 417/2024 Sb. v návaznosti na úpravy z let 2023–2024) tento problém částečně adresovala postupným zvýšením minimálního vyměřovacího základu OSVČ pro hlavní činnost z 25 % na 30 % (2024), 35 % (2025) a 40 % průměrné mzdy (2026, před opětným poklesem na 35%). Zda bude zvýšení do nově přiznávaných důchodů promítnuto dostatečně, ukáže až další desetiletí; z hlediska současných důchodců – bývalých OSVČ – změna nepomáhá.

8.6 Přerušené kariéry a mezery v pojištění

Zákon 155/1995 Sb. definuje pro účely důchodu doby pojištění (kdy se odvádělo) a náhradní doby (péče o dítě do 4 let, invalidita, vojna, evidence na ÚP – z doby před 55. rokem věku nejvýše 1 rok, v součtu s dobou po 55 letech nejvýše 3 roky). Problematické jsou především tři typy „mezer“:

• Dlouhé studium v dospělosti – od roku 2010 se doba studia po 18. roce nezapočítává do důchodového pojištění.
• Práce v zahraničí mimo EU a smluvní státy – nezapočítává se vůbec. V zemích se smlouvou o sociálním zabezpečení se doby sčítají.
• Dlouhodobá nezaměstnanost bez evidence nebo přerušení kariéry na péči o dospělého – bez registrace se neuznávají.

Praktický důsledek: člověk s přerušovanou kariérou (typicky ženy po více dětech, lidé po rozvodu, navrátilci ze zahraničí, lidé po nemoci) má často kratší započtenou dobu pojištění a nižší výpočtový základ. Minimální doba pojištění pro řádný starobní důchod je 35 let (postupné zvyšování z 25 let proběhlo v letech 2010–2018, nikoliv až reformou 2024). Pod touto hranicí nárok na řádný starobní důchod nevzniká, lze však získat odložený starobní důchod (§ 29 odst. 2 zák. 155/1995 Sb.): stačí 20 let pojištění (nebo 15 let bez náhradních dob), pokud žadatel dosáhne věku o 2 roky vyššího, než činí důchodový věk muže – tato hranice byla reformou 2024 snížena z dosavadních 5 let. Kapitola 12 popisuje, jak si vyžádat informativní osobní list důchodového pojištění a zjistit svoji skutečnou situaci v předstihu.

8.7 Spravedlnost mezigenerační

Další rovina spravedlnosti se netýká jednotlivců, ale generací. Dnešní 30letý člověk bude odvádět do systému ~35 let – a dostane důchod podle pravidel, která budou platit v roce 2060. Pokud se parametrické změny dějí jednou za 10–15 let, každá generace žije v trochu jiném systému.

• Ročníky 1930–1950 (tzv. „socialističtí důchodci“) dostávaly důchody v 90. letech podle zákona 100/1988 Sb. s rychlými valorizacemi; poměr důchodu k mzdě byl vysoký, ale reálný příjem byl malý.
• Ročníky 1950–1966 žily celou pracovní dobu za účinnosti zákona 155/1995 Sb. – jejich důchod se počítá „plně po novu“, redukční hranice, náhradový poměr kolem 45–50 %; důchodový věk dosahuje 65 let (cíl plně zavedený 2032).
• Ročníky 1967–1988 – reforma 2024 se jich dotýká částečně: zápočet 1,5 % → 1,495 % (2026) → postupně 1,45 % (do 2035), důchodový věk postupně roste nad 65 let v měsíčních krocích od ročníku 1966 (1966 = 65 let a 1 měsíc, 1988 = 65 let a 23 měsíců, tj. 66 let a 11 měsíců). Strop 67 let se na ně nevztahuje.
• Ročníky 1989 a pozdější – plný dopad reformy: důchodový věk 67 let, 1,45 % zápočet, přísnější předčasné důchody. Bez vlastního spoření klesne náhradový poměr pod 42 %.

8.8 Jak ČR stojí v evropském srovnání přiměřenosti

Pension Adequacy Report 2024 (Evropská komise + Social Protection Committee) hodnotí české důchody takto:

• Chudoba seniorů: ČR mezi zeměmi s nejnižším AROPE 65+ (≈ 9,2 % v roce 2025) – výrazně pod průměrem EU27 (≈ 18,8 %).
• Gender pension gap (2024): ČR ≈ 10 %, méně než polovina průměru OECD (≈ 23 %, který klesl z 28 % v roce 2007).
• Náhradový poměr budoucích důchodů: v horizontu 2070 propad u ročníků po 1988 pod 42 % – horší trajektorie než severní Evropa, srovnatelné s Polskem.
• Pokrytí dobrovolnými pilíři: ČR nízké – méně než 40 % ekonomicky aktivních má doplňkové penzijní spoření nebo dlouhodobý investiční produkt s pravidelným příspěvkem nad 1 000 Kč/měs., obrovský rozdíl proti Nizozemsku či Dánsku.

Celkově: v udržitelnosti je ČR ve střední skupině EU (reforma 2024 ji posunula nahoru). V přiměřenosti dnes ČR stojí díky solidární konstrukci dobře, ale trajektorie mezi lety 2040 a 2070 míří dolů. Mezinárodní žebříček Mercer CFA Global Pension Index (vydání 2025) hodnotí 52 penzijních systémů od Argentiny po Vietnam, ale Česko ani Slovensko mezi ně nezařazuje — samostatné srovnatelné skóre pro ČR proto neexistuje. Český systém je ostatně spíš opačný případ než „štědré” systémy pod tlakem: jeho dnešní silnou stránkou je přiměřenost (nízká chudoba seniorů, silně solidární konstrukce), zatímco hlavní tlak míří na dlouhodobou udržitelnost kvůli stárnutí.

8.9 Proč se tahle kapitola nedá obejít

Veřejná debata o důchodech se v Česku točí převážně kolem finančních čísel – HDP, deficitu, věku, zápočtu. Co se často ztrácí, je otázka pro koho systém ve skutečnosti funguje. Lidé s průměrnou mzdou, zaměstnaneckým poměrem a bez přerušení kariéry jsou v české struktuře v pořádku. Lidé mimo tuto „středovou“ dráhu – OSVČ na minimu, ženy po rozvodu, senioři v nájmu, navrátilci ze zahraničí, samoživitelky – se často dostávají až k záchranné síti sociálních dávek. To není chyba výpočetního vzorce; je to důsledek toho, jakou práci a jaký životní styl pojišťovací systém odměňuje.

Každá diskuze o další reformě by proto měla mít dvě větve. První: co udělat, aby byl systém finančně udržitelný (kapitoly 7–9 a 11). Druhá: co udělat, aby byl systém přiměřený pro ty, kteří ho potřebují nejvíc – a to je téma, kterému jsme tuto kapitolu věnovali.

9.1 Jaká rizika vůbec sledovat

Rizika důchodového systému je užitečné rozlišovat podle toho, odkud přicházejí. Mohou být demografická (spojená se stárnutím a velikostí populace), ekonomická, politická nebo právní. Každý typ rizika se projevuje jinak, má jinou pravděpodobnost a vyžaduje jinou reakci.

Metodicky vycházíme především ze Zprávy Národní rozpočtové rady (NRR) o dlouhodobé udržitelnosti z roku 2025. Jako mezinárodní oporu používáme srovnávací zprávu EU Ageing Report 2024. Národní kapitola srovnávací zprávy věnovaná ČR byla dokončena na podzim 2023, ještě před přijetím zákona č. 417/2024 Sb. Pro širší mezinárodní srovnání využíváme také publikaci OECD Pensions at a Glance 2025, která porovnává důchodové systémy v jednotlivých zemích.

9.2 Ilustrační scénáře dlouhodobého vývoje

Národní rozpočtová rada pracuje v každé Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti se základním scénářem a s několika alternativními scénáři. Ty ukazují, jak by se výsledek změnil při jiných předpokladech o porodnosti, produktivitě, migraci a zaměstnanosti. Základní scénář vychází z aktuálně platné legislativy, a proto už zahrnuje reformu z roku 2024.

Níže uvedená souhrnná tabulka ukazuje tři scénáře: optimistický, základní a pesimistický. Hodnoty jsou bodové odhady: konkrétní hodnoty vybrané z širšího pásma citlivostních variant v projekci Národní rozpočtové rady.

9.3 Riziko 1: Politická páka valorizace

Valorizace je pravidelné zvyšování důchodů podle zákonného vzorce. V Česku jde o parametr, který lze změnou zákona upravit velmi rychle. V roce 2023 vláda premiéra Petra Fialy mimořádným zákonem č. 71/2023 Sb. snížila jednorázovou valorizaci v době vysoké inflace. Podle tehdy platného vzorce měl výpočet zohlednit plnou inflaci výdajů typických pro domácnosti důchodců, označovanou jako seniorský spotřební koš, a polovinu reálného růstu mezd po očištění o inflaci. Mimořádná valorizace přiznaná od června 2023 ale nakonec dosáhla zhruba jen třetiny částky, která by vyšla podle původního vzorce.

Ústavní soud tento zásah potvrdil jako ústavní v nálezu Pl. ÚS 30/23 ze dne 17. 1. 2024, publikovaném pod č. 36/2024 Sb. Podle soudu má stát pravomoc zasáhnout, pokud hrozí ohrožení finanční stability. Zákon č. 270/2023 Sb. pak od 1. 10. 2023 změnil pravidla i do budoucna. Snížil koeficient, podle kterého se reálný růst mezd promítá do výpočtu valorizace, na 1/3.

Tento precedent je důležitý, protože ukazuje, že žádný důchodový parametr není v ČR fakticky zamrazený. Listina základních práv a svobod sice v článku 30 garantuje „přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří“, konkrétní výši důchodu ale stanoví zákon. Politická většina ji proto může změnit, pokud k tomu má důvod a dostatečnou podporu.

9.4 Riziko 2: Vrácení reformy z roku 2024

Druhým politickým rizikem je částečné nebo úplné vrácení důchodové reformy z roku 2024. Zákon č. 417/2024 Sb. připravila pětikoaliční vláda SPOLU, STAN a Pirátů. Poslanecká sněmovna jej schválila 8. 11. 2024, krátce po odchodu Pirátů z vlády k 1. 10. 2024.

Volby 2025 vyhrálo hnutí ANO s 80 mandáty. Nová koalice ANO, SPD a Motoristů má 108 mandátů z 200. V programovém prohlášení vlády z 5. 1. 2026 a v následné debatě signalizovala záměr upravit zejména tyto body:

• zastavení postupného zvyšování důchodového věku nad 65 let (revize stropu);
• zachování zápočtu 1,5 % za rok pojištění namísto jeho postupného snižování až na 1,45 % mezi lety 2026–2035;
• úpravu předčasných důchodů, zejména nižší krácení;
• změnu valorizačního vzorce blíže k nastavení před reformou.

Pokud by reforma z roku 2024 byla částečně nebo zcela zrušena, ztratil by se významný efekt na veřejné finance. Národní rozpočtová rada ve Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti 2025 uvádí, že součet malé i velké důchodové reformy snižuje projektovaný schodek penzijního systému v nejhorším období – na přelomu 50. a 60. let – z téměř 4 % HDP k hranici 1,5 % HDP. To odpovídá zlepšení přibližně o 2 procentní body HDP.

Bez reforem by se deficit penzijního systému v tomto období pohyboval blízko 4 % HDP. V dnešních cenách by to znamenalo stovky miliard Kč ročně navíc. Tyto peníze by musely být hrazeny z obecných daní nebo dluhem.

9.5 Riziko 3: Inflace a reálná hodnota důchodu

Třetím rizikem je inflace. Státní důchod je vyplácen jako nominální částka v korunách. To znamená, že na výplatní pásce může zůstat stejný nebo růst, ale jeho skutečná kupní síla závisí na cenách. Pokud ceny rostou rychleji, než je valorizace – pravidelné navyšování důchodů – dokáže dohnat, reálná hodnota důchodu klesá.

Období 2022–2023, kdy inflace dosáhla 15,1 % a 10,7 %, to ukázalo v praxi. Reálná hodnota průměrného důchodu v roce 2022 klesla zhruba o 4 %. V roce 2023 ji vysoké valorizace vrátily jen mírně pod úroveň roku 2021.

Současný valorizační vzorec podle zákona č. 270/2023 Sb. započítává 100 % růstu spotřebitelských cen a 1/3 reálného růstu mezd. Při inflaci 10 % a reálném růstu mezd 2 % by tedy důchod vzrostl přibližně o 10,7 %. V období vysoké inflace to ale neznamená plnou ochranu. Důchodci nesou část inflační zátěže, protože reálný růst mezd bývá v krizi záporný.

9.6 Riziko 4: Trh práce a zaměstnanost 55+

Dalším rizikem je schopnost trhu práce udržet starší lidi v zaměstnání. Každé dva roky, o které se zvýší průměrný věk odchodu do důchodu, systému ušetří přibližně 0,8 % HDP. Důvodem je kratší doba výplaty důchodu a zároveň delší doba placení odvodů.

Problém je v tom, že lidé musí mít kde a jak pracovat. Česká zaměstnanost lidí ve věku 55–64 let činila v roce 2025 78,3 %. Byla tedy výrazně nad průměrem EU27, který dosahoval 66,4 %, a mírně nad Německem se 75,3 %. Dorovnala i Švédsko se 78,3 %. U žen ve věku 55–64 let dosahovala zaměstnanost 74,9 %.

Rizika jsou hlavně praktická. Zaměstnavatelé neradi najímají lidi starší 60 let, rekvalifikace je stále málo rozvinutá a zdravotní stav může práci ve vyšším věku omezovat, zejména u manuálních profesí. Reforma z roku 2024 zavádí kategorii náročných profesí s povinným zaměstnavatelským příspěvkem a možností dřívějšího odchodu do důchodu. Jde však jen o první krok, protože srovnávací systémy ve Finsku, Rakousku či Francii jsou propracovanější.

9.7 Riziko 5: Migrace

Migrace je proměnná, která může výrazně změnit výpočty důchodového systému. Každý zaměstnaný migrant platí odvody. Plného důchodu se však v ČR často nedočká, protože se může vrátit do země původu nebo získat nárok jen na poměrnou část důchodu.

Základní scénář Národní rozpočtové rady (NRR) vychází ze střední varianty demografické projekce ČSÚ, která počítá s čistou migrací zhruba +35 tis. osob ročně. Čistá migrace znamená rozdíl mezi počtem lidí, kteří do země přijdou, a počtem těch, kteří z ní odejdou. Vyšší čistá migrace zvyšuje počet plátců odvodů, a tím snižuje deficit důchodového systému.

9.8 Riziko 6: Ústavně-právní limity

Právním rámcem důchodového systému je Listina základních práv a svobod. V čl. 30 odst. 1 stanoví: „Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.“ Podrobnosti podle čl. 30 odst. 3 stanoví zákon. Článek 31 zároveň garantuje bezplatnou zdravotní péči a zdravotní pomůcky.

Ústavní soud opakovaně potvrdil, například v nálezech Pl. ÚS 8/07 a Pl. ÚS 30/23, že stát má při určení konkrétní úrovně dávek širokou diskreci (prostor pro vlastní uvážení). Zákonodárce proto není povinen zachovat určitou konkrétní výši důchodu ani jeho poměr ke mzdě.

Ústavní soud vymezuje hlavně tři limity. Prvním je zákaz libovůle: změna musí mít racionální důvod. Druhým je ochrana lidské důstojnosti: důchod nesmí klesnout pod úroveň umožňující důstojný život. Třetím je legitimní očekávání, které chrání lidi před náhlou a nepředvídatelnou změnou pravidel. Aktuálně vyplácené důchody proto nelze radikálně snížit bez přechodného období.

V praxi to znamená, že stát může pravidla výrazněji měnit pro budoucí generace. U současných důchodců je prostor pro zásahy užší.

9.9 Riziko 7: Fiskální prostor obecně

Důchody nejsou osamoceným problémem veřejných financí. Současně rostou i výdaje na zdravotnictví a dlouhodobou péči, protože stárnutí populace znamená vyšší náklady na léčbu a péči. Zpráva Evropské unie EU Ageing Report 2024 odhaduje, že výdaje na samotnou zdravotní péči v ČR zůstanou zhruba stabilní: z 6,4 % HDP v roce 2022 vzrostou na 6,6 % HDP v roce 2050. Výdaje na dlouhodobou péči však výrazně vzrostou, z 1,5 % na 2,3 % HDP.

Podle EU Ageing Report 2024 narostou v ČR v základním scénáři všechny věkově podmíněné výdaje dohromady – důchody, zdravotnictví, dlouhodobá péče a související kapitoly. Zvýší se z přibližně 20,6 % HDP v roce 2022 na zhruba 23,8 % HDP v roce 2050. To znamená růst asi o 3 procentní body HDP. V rizikovém scénáři může jít až o ≈ 4–4,5 procentního bodu. I v základní variantě jde o rozsah, který vyžaduje viditelnou reorganizaci rozpočtu.

9.10 Co z toho plyne – pro stát a pro občana

Pro stát z toho plyne, že strukturální změny důchodového systému budou tématem nejbližších 10 let. Jde o změny v samotném nastavení systému, například navázání důchodového věku na dobu dožití, takzvaný LE-link, nebo zavedení povinného fondového pilíře. Ten by znamenal, že část prostředků na důchod by se ukládala a investovala ve fondech. Kapitola 11 tyto možnosti popisuje podrobněji.

Pro politiku je klíčové nastavit odolné valorizační pravidlo. Čistě indexové pravidlo, které by se řídilo předem daným výpočtem a neumožňovalo mimořádné jednorázové zmrazení, by zvýšilo důvěru v systém. Zároveň by ale snížilo flexibilitu státu v krizi.

Pro občana je praktický závěr jednoduchý: je rozumné počítat s tím, že státní důchod pokryje základní potřeby, nikoli životní úroveň z aktivního věku. Pro mladší ročníky narozené v roce 1990 a později bude reálný náhradový poměr (poměr důchodu k předchozí mzdě po zohlednění růstu cen) pravděpodobně nižší než u dnešních důchodců. Vlastní spoření, například ve III. pilíři (dobrovolném penzijním spoření) nebo v dlouhodobém investičním produktu DIP, proto není „něco navíc“. Je to smysluplná součást přípravy na stáří.

Pro zaměstnavatele je úprava pracovních podmínek pro lidi ve věku 55+ už dnes konkurenční výhodou. Pro ekonomiku jako celek platí, že produktivita, zaměstnanost 55+ a realistická migrační politika jsou páky, které mohou deficit systému tlumit i bez dalších parametrických škrtů.

10.1 Jak tuto kapitolu číst

U každé země sledujeme čtyři oblasti: podobu důchodového systému, aktuální parametry systému (zejména důchodový věk, odvody a náhradový poměr), poslední reformu a také to, co by z dané zkušenosti mohlo být využitelné pro ČR.

Kapitola neurčuje, který systém je „nejlepší“. Každý z nich vznikal v jiných historických, ekonomických a politických podmínkách. Hlavními zdroji jsou publikace OECD Pensions at a Glance 2025 s tabulkami pro jednotlivé země, Mercer CFA Global Pension Index 2025, národní stránky správců důchodových systémů, například Deutsche Rentenversicherung nebo Pensionsmyndigheten, a EU Pension Adequacy Report 2024.

10.2 Německo — druhý důchodový balíček a generační kapitál

Německo má největší důchodový systém v Evropské unii. Funguje jako klasický průběžně financovaný systém PAYG, v němž se současné důchody platí z odvodů současných pracujících.

Odvod činí 18,6 % hrubé mzdy a dělí se rovným dílem: 9,3 % platí zaměstnavatel a 9,3 % zaměstnanec. Důchodový věk se postupně zvyšuje ze 65 na 67 let, a to do roku 2031. Náhradový poměr, tedy vztah mezi výší důchodu a předchozí mzdou, dosahuje 48 % hrubé mzdy. Historicky činil 53 %, ale od roku 2000 postupně klesal.

Vláda Olafa Scholze v roce 2024 představila návrh Rentenpaket II, vedený jako parlamentní tisk německého Spolkového sněmu Bundestag 20/11898. Jeho součástí byl také Generationenkapital – kolektivní státní investiční fond financovaný z federálních úvěrů. Fond měl vzniknout díky počáteční půjčce 12 mld. € a následně se každoročně pravidelně navyšovat. Jeho dlouhodobý cílový objem se odhadoval na 200 mld. €. Od druhé poloviny 30. let měly výnosy fondu přispívat k financování důchodů.

Koalice se však v listopadu 2024 rozpadla dříve, než byl balík schválen. Generationenkapital tak zůstal pouze neschváleným návrhem. Německý spolkový účetní dvůr, Bundesrechnungshof, navíc ve stanovisku z října 2024 varoval, že kumulované zatížení spolkového rozpočtu úvěry by do roku 2045 dosáhlo až 366 mld. €. Kumulované výnosy převedené do důchodového pojištění by podle něj činily jen přibližně 100 mld. €. Generationenkapital by tedy podle Bundesrechnungshofu sám o sobě vytvářel schodek po více než dvě dekády.

Následující vláda Friedricha Merze, složená z křesťanskodemokratické CDU/CSU a sociálnědemokratické SPD, prosadila ve Spolkovém sněmu 5. prosince 2025 vlastní balík Rentenpaket 2025. Rentenpaket 2025 prodlužuje Haltelinie, zákonnou garanční hranici úrovně náhradového poměru, na 48 % do roku 2031. Zároveň zavádí Mütterrente III, tedy plné započtení tří let péče o dítě bez ohledu na ročník narození, a to od 1. 1. 2027. Balík také ruší Anschlussverbot, zákaz bezprostředního navazujícího pracovního poměru. Tím vytváří pracovněprávní rámec pro Aktivrente – možnost pokračovat ve výdělečné činnosti po dosažení důchodového věku se zvýhodněním. Generationenkapital v něm obsažen není.

10.3 Rakousko – štědrý průběžný systém a vysoké odvody

Rakouský model je české tradici velmi blízký. Jde o čistý průběžný systém PAYG, v němž se současné důchody vyplácejí z odvodů dnešních pracujících, a hlavní roli má první pilíř, tedy státní důchodové pojištění. Odvody na důchod dosahují 22,8 % hrubé mzdy. Z toho 10,25 % platí zaměstnanec a 12,55 % zaměstnavatel.

Rakousko zároveň patří mezi země s velmi vysokým náhradovým poměrem, který ukazuje, jak velkou část předchozí mzdy důchod nahrazuje. V Rakousku dosahuje zhruba 76 %, což patří k nejvyšším hodnotám v OECD. Důchodový věk je u mužů 65 let. U žen se postupně zvyšuje z 60 na 65 let, a to do roku 2033.

Reformy poslední dekády byly v Rakousku spíše malé. Země zatím nepočítá s velkým deficitem důchodového systému. Plodnost dosahuje přibližně 1,3 dítěte na ženu, tedy podobné úrovně jako v ČR, migrace je však silně pozitivní a zbývající rozdíl pokrývají daně.

Rakouský přístup ukazuje, že štědrý průběžný systém PAYG může fungovat, pokud je společnost ochotná přijmout vyšší daňovou zátěž a vyšší migraci. Jde tedy o politickou volbu, nikoli o technickou nutnost.

10.4 Polsko: důchody podle pomyslných účtů a nejistý osud fondů OFE

Polsko v roce 1999 zásadně změnilo svůj důchodový systém. Zavedlo model NDC (notional defined contribution), systém pomyslných individuálních účtů, na které se zapisují odvody. Při odchodu do důchodu se celkový „virtuální kapitál“ rozdělí podle očekávané délky života. Systém se tak do určité míry přizpůsobuje demografii: když se lidé dožívají vyššího věku, roční důchod vychází nižší.

Součástí reformy byl také druhý pilíř OFE (Otwarte Fundusze Emerytalne), což jsou povinné investiční důchodové fondy. V roce 2014 vláda Donalda Tuska převedla část majetku OFE uloženou v dluhopisech zpět do polské správy sociálního zabezpečení ZUS. Šlo přibližně o 51,5 % objemu aktiv, asi 153 mld. PLN. Zároveň bylo zrušeno povinné členství, takže od té doby do OFE plyne příspěvek jen tehdy, když si ho člověk aktivně zvolí.

V letech 2019–2021 vláda strany Právo a spravedlnost (PiS) prosadila návrh na úplné zrušení OFE. Aktiva se měla převést na soukromé účty IKE, což jsou individuální důchodové účty, a zároveň zatížit 15 % transformačním poplatkem. Polský Sejm návrh schválil v prvním čtení v lednu 2020 a druhé čtení proběhlo 14. dubna 2021. Projednávání však uvázlo a zákon nebyl schválen jako celek. OFE proto k roku 2026 nadále existují. Nových členů však přibývá jen minimum.

10.5 Slovensko: důchodový věk navázaný na délku života

Slovensko je pro ČR nejbližším případem ke srovnání: má podobnou historii, demografii i velikost ekonomiky. V roce 2023 zavedlo automatické navázání důchodového věku na očekávanou délku života (life-expectancy link, zkratka LE-link). Vzorec vychází z mediánu změny střední délky života v poprodukčním věku. Rozdíl důchodového věku mezi dvěma po sobě jdoucími ročníky může být 0–2 měsíce, nikdy neklesá, zaokrouhluje se dolů na celé měsíce a konkrétní hodnotu pro každý ročník vyhlašuje MPSVR SR vyhláškou (zákon č. 461/2003 Z. z.). Ústavní strop 64 let z roku 2019 upravila novela č. 422/2020 Z. z., účinná od 1. 1. 2023. Pro ročníky narozené do 1966 zůstává tabulkový režim s horní hranicí 64 let. Pro ročníky 1967 a mladší se už důchodový věk znovu odvozuje od střední délky života a horní hranice zůstává otevřená. První konkrétní ročník určený podle LE-linku — ročník 1967 — vyhlásilo MPSVR SR vyhláškou č. 148/2025 Z. z.; důchodový věk stanovilo na 64 let a 1 měsíc.

Druhý pilíř, SDS – starobní důchodové sporenie, na Slovensku zůstal. Dříve do něj zaměstnanci vstupovali jen na základě vlastní aktivní volby. Nově přistupující zaměstnanci jsou však zapisováni automaticky a mohou se z něj odhlásit. Ke konci roku 2025 měl po zavedení automatického zápisu nově přistupujících přes 2,0 mil. účastníků. Průměrný náhradový poměr systému je ≈ 48 %.

10.6 Švédsko: pomyslné účty, prémiová penze a automatická brzda

Švédsko v roce 1999 zavedlo NDC, systém s pomyslnými osobními účty, podobně jako Polsko. Má však několik zvláštností. První z nich je premium pension: z celkového odvodu ve výši 18,5 % důchodového příjmu jde 16 procentních bodů do NDC (inkomstpension) a 2,5 procentního bodu do povinného, individuálně voleného investičního fondu. Státní AP7 Såfa přitom slouží jako výchozí fond. Druhou zvláštností je automatický vyrovnávací mechanismus. Když se NDC zhorší, například kvůli nižšímu výnosu nebo pomalejšímu růstu mezd, valorizace se automaticky sníží bez nutnosti politického rozhodnutí.

Průměrný náhradový poměr je přibližně 54 % a důchodový věk se průběžně mění. Takzvaný riktålder, cílový věk, od roku 2026 činí 67 let; předtím to bylo 66 let. Dobrovolný dřívější odchod je možný od 63 let, respektive od 64 let pro mladší ročníky, s odpovídajícím krácením. Švédský systém je nejvíce automatizovaný v Evropě, a proto je nejméně citlivý na politické cykly. Cenou je nižší transparentnost, protože běžný občan vzorcům nerozumí, a také větší kolísání důchodů v krizi.

10.7 Nizozemsko — reforma WTP z roku 2023 a přechod od slíbených dávek k příspěvkům

Nizozemsko má dlouhodobě jeden z nejlépe hodnocených důchodových systémů na světě. V žebříčku Mercer CFA Global Pension Index, který porovnává kvalitu penzijních systémů, je už několik let na 1. místě. V roce 2025 získalo skóre 85,4 a zařadilo se do nejvyšší kategorie A.

Základem nizozemského systému je AOW, paušální státní důchod pro všechny rezidenty. Vedle něj funguje povinný druhý pilíř, tedy zaměstnavatelské penzijní fondy spravované sociálními partnery — zaměstnavateli a zástupci zaměstnanců. Do těchto fondů je zapojeno přibližně 80 % zaměstnanců.

V roce 2023 nizozemský parlament schválil Wet toekomst pensioenen neboli WTP, zákon o budoucnosti penzí. Reforma mění samotnou logiku zaměstnavatelských penzí. Dosavadní smlouvy typu DB (defined benefit) pracovaly se slibovanou dávkou: člověk měl nárok na předem určený důchod, obvykle podle mzdy a délky pojištění. Tento závazek nesl penzijní fond.

Nový systém postupně přechází na smlouvy typu DC (defined contribution), tedy na stanovený příspěvek. U nich není předem slíbená konkrétní výše důchodu. Jasně dané jsou příspěvky, které se posílají na individuální účet účastníka, zatímco výsledná penze závisí na naspořené částce a vývoji investic. Přechod na tento model má být dokončen do roku 2028.

Důvody reformy byly dva. Sliby typu DB se při nízkých úrokových sazbách staly finančně obtížně udržitelnými. Model DC je zároveň transparentnější, protože každý účastník lépe vidí své vlastní příspěvky a účet, a podle reformy má být také spravedlivější mezi generacemi. Přechod na WTP představuje nejvážnější institucionální změnu v nizozemském systému od přijetí AOW v roce 1956, které nabylo účinnosti 1. 1. 1957.

10.8 Dánsko — ATP + povinný 2. pilíř + LE-link

Dánský důchodový systém stojí na třech pilířích. Prvním je folkepension, paušální státní důchod. Druhým je ATP, povinný kolektivní druhý pilíř pro zaměstnance. Třetím jsou zaměstnavatelská penzijní schémata. Ta se často sjednávají kolektivně v rámci jednotlivých odvětví, obvykle za účasti odborů, takže se nevážou jen na jednotlivého zaměstnance, ale na širší pracovní sektor. Už od reforem z let 2006–2011 je důchodový věk plně navázán na očekávanou délku života. Dnes je zákonem stanoven takto: 67 let jako platný stav, 68 let od roku 2030 pro ročníky 1963–1966, 69 let od roku 2035 pro ročníky 1967–1970 a 70 let od roku 2040 pro ročníky narozené po 31. prosinci 1970. Zákon byl přijat 22. května 2025 ve Folketingu poměrem 81:21 a jde zatím o nejvyšší zákonný věk v EU. Další růst zůstává navázán na délku života.

Dánský systém je nejudržitelnější v OECD. Projekce do roku 2070 ukazují stabilní výdaje pod 9 % HDP i při rostoucí populaci starší 65 let. Cenou je vysoký důchodový věk: pokud se LE-link nezmění, řadu dánských občanů čeká odchod do důchodu po 70. roce.

10.9 Velká Británie: trojí garance růstu a automatické zapojení do penzijního spoření

Velká Británie má paušální State Pension (2026/27: £ 241,30/týden), který se každoročně mění podle pravidla trojí garance růstu. Od roku 2012 má také automatické zapisování do zaměstnavatelského spoření. Každý zaměstnanec ve věku 22+ let s příjmem nad £ 10 000/rok je do schématu zapsán automaticky, může se však kdykoliv odhlásit. Nejde tedy o povinné členství v doslovném smyslu. Minimální příspěvek v kvalifikovaném schématu činí 8 % z rozhodného příjmu: alespoň 3 % platí zaměstnavatel a zbytek dohromady zaměstnanec se státní daňovou úlevou. Výchozím správcem pro zaměstnavatele bez vlastního schématu je NEST, státem zřízený penzijní správce.

Po více než 13 letech automatického zapisování do spoření, které běží od října 2012, je do schémat zapojeno přes 11 mil. nových střadatelů podle posledního údaje DWP. Aktuální souhrnná čísla naspořených aktiv — řádově desítky až nižší stovky miliard liber, přičemž samotný NEST spravuje desítky miliard — je vhodné dohledávat ve výročních zprávách DWP a NEST. Jde o jednu z nejvýznamnějších evropských reforem v oblasti automatického zapojení do soukromého spoření. Kompromisem je skromná úroveň příspěvků: 8 % celkem je relativně nízké a Velká Británie debatuje o navýšení na 12 %. Mansion House Accord z května 2025 navíc zavázal největší poskytovatele penzí, aby do roku 2030 investovali nejméně 10 % výchozích DC fondů do neveřejně obchodovaných trhů, z toho 5 % do britských.

Státní důchod se valorizuje podle pravidla trojí garance. Každý rok roste o nejvyšší ze tří hodnot: inflaci, růst mezd nebo 2,5 %. V letech vysoké inflace 2022–2023 to vedlo k rychlému růstu výdajů. Politická debata o zrušení pravidla pokračuje, ale zatím ho nikdo nezrušil.

10.10 Francie — průběžný systém a reforma z roku 2023

Francouzský systém je nejkomplexnější v Evropě. Tvoří ho 42 samostatných režimů, například pro státní zaměstnance, železničáře, horníky nebo zaměstnance SNCF; všechny fungují jako PAYG, tedy průběžně financovaný systém, a jsou politicky citlivé. Důchodový věk byl dlouho 62 let. Reforma 2023 prezidenta Emmanuela Macrona ho zvedla na 64 let, postupně do roku 2030, a vyvolala měsíce protestů i několik hlasování o nedůvěře. Reforma prošla použitím článku 49.3 Ústavy, což je postup, při němž ji vláda „protlačila“ bez hlasování.

Po listopadovém parlamentním sporu — Senát článek o pozastavení 25. 11. 2025 vyškrtl poměrem 190:108 a výbor Národního shromáždění ho 29. 11. obnovil — bylo v rámci LFSS 2026 (Loi de financement de la sécurité sociale, definitivně přijato Národním shromážděním 16. 12. 2025, vyhlášeno koncem prosince) zavedení reformy 2023 dočasně pozastaveno. Pro důchody přiznávané od 1. 9. 2026 do ledna 2028 zůstává zákonný věk podle roku narození zafixován mezi 62 lety a 9 měsíci pro ročník 1964 a 63 lety a 9 měsíci pro ročník 1968. Týká se to ročníků 1964–1968, které měly podle původního harmonogramu odcházet později. Vláda fiskální náklad odhaduje na přibližně 400 mil. € v roce 2026 a 1,8 mld. € v roce 2027. Po lednu 2028 má podle aktuálního znění zákona pokračovat původní trajektorie, tedy i nadále směrem k 64 letům, pokud nebude znovu upravena.

Francouzský případ je politickou lekcí. Ukazuje, jaké společenské náklady mohou důchodové reformy mít, zvláště pokud se dotknou aktivně pracujících lidí a v zemi působí silné odbory. Pro ČR je relevantní tím, že velké změny, například posun věku o 2 roky, vyžadují politickou koalici a srozumitelnou komunikaci. Jinak se snadno stanou předmětem trvalé obstrukce.

10.11 Itálie: pomalý přechod na důchody s pomyslnými účty

Itálie reformovala svůj systém už v roce 1995 Diniho reformou. Šlo o přechod z mimořádně velkorysého PAYG systému, tedy průběžného financování, který před rokem 1995 poskytoval náhradový poměr přes 90 %, na NDC, systém s pomyslnými osobními účty. Přechod je však pomalý: zaměstnanci s odpracovanými lety před rokem 1995 mají kombinovaný výpočet a některé plné výhody doznívají dodnes. Výsledkem je, že veřejné výdaje na důchody činí 15,3 % HDP v r. 2025 (289 mld. €; INPS). To je v OECD druhá nejvyšší úroveň po Řecku. Trajektorie podle Ragioneria Generale dello Stato (Ageing Report 2024) vyroste na vrchol ≈ 17,3 % HDP kolem r. 2036 a teprve poté klesne k ≈ 13,6 % v r. 2070.

10.12 Srovnávací tabulka: ČR vs. EU

10.13 Klíčová ponaučení pro ČR

1. LE-link (Slovensko, Dánsko) – navázání důchodového věku na délku života snižuje politickou zátěž opakovaného zvyšování důchodového věku.
2. Auto-enrollment (Velká Británie) – automatické zapisování zapojilo miliony Britů do spoření; v ČR je účast ve III. pilíři dobrovolná a nižší.
3. NDC (Švédsko, Polsko, Itálie) – systém s pomyslnými osobními účty je transparentní a soběstačný, ale vyžaduje politickou disciplínu do něj nezasahovat.
4. Generationenkapital (Německo, návrh 2024) – kolektivní kapitálová rezerva je kompromisem mezi PAYG a fondovým systémem; německý návrh po pádu Ampel-koalice neprošel, koncept však zůstává inspirací.
5. Automatická brzda (Švédsko) – pravidlo, které v krizi sníží valorizaci bez politického zásahu, zvyšuje důvěryhodnost systému.
6. Povinný 2. pilíř (Nizozemsko, Dánsko) – funguje, ale vyžaduje desítky let akumulace kapitálu. ČR je na začátku této cesty.

Žádný z těchto nástrojů není univerzálně „správný“ – každý má své kompromisy. Kapitola 11 proto probírá, které z nich se v ČR diskutují a jaké argumenty pro a proti se k nim vážou.

11.1 Proč systém potřebuje další reformy

Reforma 2024 (zákon 417/2024 Sb.) podle projekce Národní rozpočtové rady (NRR) snižuje maximální schodek důchodového systému na přelomu 50. a 60. let z téměř 4 % HDP k hranici 1,5 % HDP. Přínos tak činí přibližně 2 procentní body HDP ročně. Samotné výdaje na starobní důchody ale dál porostou a kolem roku 2060 dosáhnou vrcholu na úrovni ≈ 9 % HDP. I po reformě tedy bude systém v letech 2061–2065 kulminovat deficitem kolem 1,5 % HDP ročně. K tomu se přidávají souběžné tlaky na zdravotnictví a dlouhodobou péči. Debata o „reformě po reformě“ je proto legitimní.

11.2 Návrh 1: Navázání věku na délku života (LE-link)

Princip: zákon stanoví poměr let v aktivním věku k letům stráveným v důchodu (např. 2 : 1). Pokud se prodlouží průměrná délka života, automaticky se přiměřeně zvýší i důchodový věk. Politická debata se tím zbaví neustálého přetřásání otázky, „zda zvyšovat věk o rok“: zvýšení by probíhalo automaticky, bez samostatného hlasování.

Tento princip funguje v Dánsku (od 2006), Finsku (od 2017), Nizozemsku (od 2013) a na Slovensku (znovuzaveden od 2023). Itálie má obdobný mechanismus uvnitř systému virtuálních individuálních účtů, transformační koeficienty se přepočítávají podle dat o střední délce života. Pro ČR by bylo navázání důchodového věku na délku života logickým dalším krokem po reformě 2024. Zákon sice zvedá věk na 67 let, ale potom se zvyšování opět zastavuje; LE-link by tuto hranici učinil dynamickou.

11.3 Návrh 2: Automatické stabilizátory ve valorizaci

Princip: pokud systém vykazuje finanční nerovnováhu (např. deficit překročí určité prahy), pravidla valorizace se automaticky upraví. Nejznámější model je švédský „brake“, tedy brzda: když NDC systém přestane splňovat rovnovážnou podmínku, koeficient valorizace se sníží. V krizi 2008–2010 Švédsko tento mechanismus použilo a přeneslo tak část nákladů na důchodce.

V ČR by to znamenalo, že politici nemusejí valorizaci snižovat jednorázově podle aktuální situace, jako se to stalo při omezení mimořádné valorizace v roce 2023. Stabilizační pravidlo se aktivuje automaticky. Výhodou je větší důvěryhodnost systému, protože lidé předem znají podmínky. Nevýhodou zůstává, že voliči obtížně přijímají situaci, kdy jim stát krátí nárok „strojově“, bez viditelného politického rozhodnutí.

11.4 Návrh 3: Generationenkapital / státní investiční fond

Princip: stát zřídí fond, do kterého postupně odvádí prostředky z přebytku, dluhopisů nebo zvláštní daně. Výnosy z investic pak slouží jako kolektivní rezerva pro důchodový systém. Dlouhodobě fungujícími příklady jsou norský Government Pension Fund Global (na konci roku 2025 přes 2,2 bilionu USD, tedy zhruba čtyřnásobek HDP Norska) a švédské AP fondy. Německý Generationenkapital byl součástí Rentenpaketu II vlády Ampel-koalice s plánem vložit ≈ 12 mld. € v roce 2024 a dosáhnout kapitálového stavu 200 mld. € do poloviny 2030. let. Po pádu koalice v listopadu 2024 zákon nebyl přijat a navazující černo-rudá koalice (CDU/CSU + SPD, od 2025) Generationenkapital v koaliční smlouvě nemá. Příklad tedy ukazuje politickou citlivost fondového řešení.

Pro ČR by to byl způsob, jak diverzifikovat riziko, tedy nespoléhat jen na jeden zdroj financování. Systém PAYG (průběžné financování důchodů z aktuálních odvodů) by se alespoň částečně doplnil o kapitálový výnos. Technicky by fond mohl vzniknout například postupným navyšováním dluhu, jako mělo být v Německu, kde plán Rentenpaketu II počítal s úvěrem ≈ 12 mld. € v roce 2024 a kapitálovým stavem 200 mld. € v polovině 30. let; reforma však kvůli pádu Ampel-koalice neprošla. Druhou možností by byl převod aktiv státu, například nemovitostí, ČEZ nebo Letiště Praha. Debata o tom, zda by ČR měla takový fond, trvá od roku 2015, ale konkrétní návrh zatím nikdo neprosazoval s dostatečnou politickou silou.

11.5 Návrh 4: Auto-enrollment do III. pilíře

Princip: každý nový zaměstnanec by byl automaticky přihlášen do DPS/DIP a měl by možnost se odhlásit. Zaměstnavatel by přispíval minimálně definovaným procentem; v britském modelu jde o 3 % zaměstnavatele + 5 % zaměstnance. Velká Británie tímto způsobem v letech 2012–2024 zapojila přes 10 milionů nových střadatelů.

V ČR mělo ke konci roku 2024 penzijní připojištění (PP) a doplňkové penzijní spoření (DPS) dohromady 3,998 mil. smluv. Z toho samotné DPS 1,977 mil. Průměrný měsíční příspěvek účastníka dosahoval 889 Kč, v DPS 943 Kč. Penzijní aktiva přesto stále tvoří jen cca 8 % HDP (vs. 150 % HDP v Nizozemsku). Auto-enrollment by mohl zvýšit zapojení bez povinného 2. pilíře. Asociace penzijních společností (APS ČR) tento návrh dlouhodobě prosazuje.

11.6 Návrh 5: Konverze na systém virtuálních individuálních účtů (NDC)

Princip: místo současného bodového výpočtu (výpočtový základ × procentní výměra) by se pro každého pojištěnce vedl virtuální účet, na který by se připisovaly odvody. Při odchodu do důchodu by se celkový virtuální kapitál rozdělil podle očekávané délky života, podobně jako anuita v soukromém spoření.

NDC je základem veřejného důchodového systému například v Itálii, Lotyšsku, Norsku, Polsku a Švédsku. Jeho výhodou je větší přehlednost: každý vidí, kolik má na svém pomyslném účtu „naspořeno“. Systém se zároveň sám přizpůsobuje délce života — pokud lidé žijí déle, vychází z toho nižší důchod. Odpadá také potřeba redukčních hranic. Nevýhodou je horší dopad na lidi s kratší pracovní historií, například invalidy nebo dlouhodobě nezaměstnané. Přechod z bodového systému je navíc složitý a dlouhý — v Itálii probíhá od 90. let a plné dopady se projeví až kolem roku 2040.

V české akademické debatě se NDC diskutuje od konce 90. let. Zmiňovali ho například Vladimír Bezděk a později Daniel Münich, nikdy ale nemělo dostatečnou politickou podporu. Reforma tohoto typu by vyžadovala několikaleté přechodné období a široký konsenzus — a ten v ČR zatím chybí.

11.7 Návrh 6: Reforma odvodů OSVČ

Do roku 2023 včetně mohly OSVČ platit důchodové pojistné z minimálního vyměřovacího základu ve výši 25 % průměrné mzdy. Konsolidační balíček (zák. č. 349/2023 Sb.) tuto hranici od roku 2024 postupně zvyšuje po 5 procentních bodech ročně: 30 % v roce 2024, 35 % v roce 2025, 40 % v roce 2026. I přesto vedou nízké vyměřovací základy u části drobných živnostníků k nižším budoucím důchodům. Ve srovnání s průměrným novým starobním důchodem nad 20 000 Kč měsíčně jde u této skupiny často o výrazně podprůměrné hodnoty. Reformní debata proto míří dál: jak spravedlivě nastavit poměr odvodů a nároků OSVČ.

Reformní návrhy, které zatím nejsou součástí platné legislativy, mají tři hlavní podoby: (a) pokračovat v růstu povinných odvodů i po roce 2026, (b) navázat odvody na skutečný výnos podobně jako u DPH, (c) zavést povinné minimální spoření v DPS/DIP pro OSVČ výměnou za vyšší nárok. Tyto návrhy mají mírnou podporu na MF a v odborných komisích, ale silnou opozici u sdružení a komor reprezentujících OSVČ.

11.8 Návrh 7: Druhý pokus o fondový pilíř?

II. pilíř z let 2013–2015 byl zrušen. V debatě se objevuje otázka, zda ho znovu zavést v jiné podobě — například s automatickým zapojením a možností vystoupit, místo aby se lidé museli sami aktivně přihlásit. Součástí návrhu bývá také profesionální správa a minimální poplatky. Argumentem pro je rozložení rizika mezi více zdrojů a možnost kapitálového výnosu. Argumentem proti je politická nedůvěra, krátká zkušenost ČR s kapitálovým spořením a náklady na přechod. Ty vznikají tím, že část odvodů by se odklonila z průběžného systému (PAYG) do fondu, ale stávající důchody by se dál musely vyplácet.

11.9 Co se v debatě naopak (zatím) neřeší

• Valorizace navázaná plně na mzdy (nikoliv na inflaci) — vyrovnávala by životní úroveň důchodců s aktivními, ale výrazně by zvýšila výdaje.
• Univerzální základní důchod pro všechny občany 65+ (jako v Nizozemsku nebo Dánsku) — politicky se neprobírá a vyžadoval by fiskální transformaci.
• Důchodový strop (maximální výše důchodu nad určitou hranicí) — některé země ho mají, ČR ne; debata je okrajová.
• Účast dětí na péči o rodiče (jako model Německo Pflegeversicherung) — stojí mimo důchodový systém, ale s důchody souvisí přes dlouhodobou péči.
• Reforma invalidních důchodů — systémově se o ní zatím nemluví, přestože tlak poroste s rostoucím věkem odchodu do starobního důchodu.

11.10 Kdo v ČR reformní debatu vede

• Národní rozpočtová rada (NRR) — každoroční Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti; doporučuje automatické mechanismy.
• NERV (Národní ekonomická rada vlády) — poradní orgán; jednotlivé materiály k důchodové reformě publikovány v letech 2023–2024.
• IDEA CERGE-EI — akademický think-tank (Daniel Münich, Filip Pertold, Klára Kalíšková); publikuje studie.
• VŠE (Vysoká škola ekonomická) — Jaroslav Vostatek, Ladislav Průša; dlouhodobá akademická tradice.
• Asociace penzijních společností (APS ČR) — prosazuje auto-enrollment a posílení III. pilíře.
• OECD, Evropská komise, MMF — pravidelně doporučují LE-link, fondový pilíř a reformu OSVČ; bez politické závaznosti.

11.11 Co z toho plyne pro občana

Žádný z těchto návrhů zatím nemá parlamentní většinu. Lidé by ale měli počítat s tím, že se důchodový systém bude dál měnit a zákonodárci se k jeho úpravám budou vracet v každém volebním období. Prakticky to znamená, že se vyplatí vytvářet si vlastní rezervy (viz kapitola 12), sledovat základní parametry systému a nespoléhat na to, že „zákon se už nezmění“. Od roku 1995 se významné parametry měnily opakovaně a lze předpokládat, že se budou měnit i nadále.

12.1 Zjistěte svůj stav – informativní výpis konta

Informativní výpis konta – přehled dob důchodového pojištění je oficiální elektronický výpis České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) dostupný na ePortálu. Od 1. 1. 2026 byla zrušena povinnost ČSSZ zasílat v listinné podobě dříve běžně vydávaný IOLDP (informativní osobní list důchodového pojištění). Stejné údaje jsou nově dostupné online, zejména ve službách Moje konto a Informativní důchodová aplikace. Výpis ukazuje, kolik let pojištění vám ČSSZ eviduje, kolik jste během života odvedli a z jakých příjmů a zda máte v pojištění případné mezery — například u zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo náhradních dob. Vydává se zdarma.

1. Přihlaste se na ePortál ČSSZ (https://eportal.cssz.cz) přes eObčanku, bankovní identitu nebo NIA (Národní identitní autoritu).
2. Zkontrolujte, zda doba pojištění odpovídá skutečnosti. Chybějící zápočty nahlaste ČSSZ a doložte je příslušnými doklady, například mzdovým listem, potvrzením o studiu nebo rozhodnutím úřadu práce.
3. Výpis si uložte; ideálně si ho vyžádejte jednorázově ve 35 letech, 45 letech a 55 letech — řešit chyby po 60. narozeninách je pozdě.

12.2 Kalkulačka ČSSZ

Na stránkách ČSSZ (https://cssz.cz) je zveřejněná oficiální důchodová kalkulačka; obdobnou funkci má i Informativní důchodová aplikace na ePortálu. Podle vašeho výpisu konta a předpokládaných mezd odhadne budoucí důchod. Není to garance, ale dobrá orientační hodnota. Obě byly postupně aktualizovány o parametry reformy podle zákona č. 417/2024 Sb. (postupné snižování zápočtu z 1,5 % na 1,45 % v letech 2026–2035, poloviční krácení předčasného důchodu při 45 letech pojištění od 1. 1. 2026).

Pro představu – typický scénář 2026: zaměstnanec s průměrnou mzdou (legislativní průměrná mzda 2026 činí 48 967 Kč podle nař. vlády č. 365/2025 Sb.; reálný statistický průměr za 2025 byl ≈ 49 200 Kč), 42 let pojištění, odchod v 65 letech. Očekávaný důchod cca 22–23 tis. Kč/měsíc podle parametrů. Pro vyšší mzdu (80 000+ Kč) důchod roste pomaleji kvůli redukčním hranicím – u 80 000 Kč hrubé mzdy je důchod ≈ 27 000 Kč.

12.3 III. pilíř – DPS vs. DIP

Česko má dva hlavní dobrovolné nástroje pro spoření na důchod, oba s daňovou podporou. Liší se právní povahou, poplatky a flexibilitou.

12.4 Pravidla státního příspěvku (od 2024)

Zákon č. 462/2023 Sb. od července 2024 zvýšil minimální vlastní vklad pro získání státního příspěvku z 300 na 500 Kč/měsíc a současně zvýšil maximální příspěvek z 230 na 340 Kč/měsíc. Vzorec pro státní příspěvek:

12.5 Příspěvek zaměstnavatele

Zaměstnavatel vám může přispívat na DPS nebo DIP bez odvodů a daně až do 50 000 Kč ročně (od 2024 sdílený limit pro DPS + DIP + životní pojištění + pojištění dlouhodobé péče). Pro zaměstnavatele je to daňový náklad (snižuje základ daně). Pro zaměstnance je to čistý příjem navíc – žádné pojistné ani daň. Efektivně jde o nejvýhodnější zaměstnaneckou výhodu po stravenkách.

Pokud se vás zaměstnavatel nezeptal, zeptejte se sami. Řada středních a velkých firem má příspěvek v benefitním rozpočtu, jen si o něj musíte říct. Výše příspěvku není nijak daná a liší se firmu od firmy – orientačně jde o stovky až nižší tisíce korun měsíčně. Novinka od 1. 1. 2026: zákon č. 324/2025 Sb. zavádí povinný příspěvek zaměstnavatele ve výši 4 % vyměřovacího základu do III. pilíře (DPS nebo penzijní připojištění – DIP nikoliv) pro zaměstnance v rizikové práci 3. kategorie (vibrace, zátěž chladem/teplem, vysoká fyzická zátěž), pokud v měsíci odpracují alespoň 3 rizikové směny a o příspěvek zaměstnavatele písemně požádají. Jde o nárok, ne benefit.

12.6 Jak vybrat mezi DPS a DIP

• DPS je jistota. Nabízí státní příspěvek, regulaci ČNB, zákonné limity poplatků. Nevhodné pro agresivní investory (většina portfolií je konzervativní kvůli regulaci).
• DIP je flexibilita. Můžete si sestavit portfolio z ETF, akcií, dluhopisů. Nemá státní příspěvek, ale může mít vyšší výnos (při vyšším riziku). Vhodný pro lidi, kteří umí investovat – nebo věří správci.
• Kombinace je nejlepší. 1 700 Kč/měsíc do DPS (maximální státní příspěvek) + zbytek do DIP. Celkový daňový odpočet (48 000 Kč) lze uplatnit v rámci obou produktů dohromady.
• Pozor na poplatky. Rozdíl 0,5 % ročně za 30 let dělá kvůli složenému úročení 10–15 % nižší konečnou hodnotu úspor. U konkrétního produktu si zjistěte hlavně TER (celkovou roční nákladovost fondu — orientačně 0,1–0,5 % u indexových ETF, 1–2 % u aktivně řízených fondů), vstupní poplatek (jednorázově při založení nebo při každém vkladu) a poplatek z výnosu (procento z dosaženého zhodnocení, typický u DPS).

12.7 Co podle věku

12.8 Předčasný, řádný, nebo odložený důchod?

Předčasný důchod je dnes méně výhodný než dřív: novelou účinnou od 1. 10. 2023 (zák. č. 270/2023 Sb.) se maximální předstih zkrátil z 5 na 3 roky a minimální doba pojištění se zvýšila ze 35 na 40 let. Standardní krácení činí 1,5 % za každých i započatých 90 dní předčasného odchodu. Reforma podle zákona č. 417/2024 Sb. od 1. 1. 2026 přidala výjimku: kdo získal alespoň 45 let pojištění (počítá se výdělečná činnost + některé náhradní doby – péče o dítě či závislou osobu, základní vojenská služba), má krácení poloviční – 0,75 % za 90 dní. Naopak odložený důchod se zvyšuje za odklad – za každých 90 dní odkladu +1,5 % důchodu (bez horního limitu, pokud dál pracujete).

12.9 Občanský tlak, nikoliv jen osobní spoření

Průvodce celou dobu mluvil o číslech. Stojí za to závěrem připomenout: reformy se dějí pod politickým tlakem – nebo nedějí. Informovaná veřejnost, která rozumí parametrům systému, je pro udržitelnost nezastupitelná. Co může udělat každý občan:

• Ptát se politiků v předvolebním období na konkrétní důchodové parametry (věk, valorizační vzorec, postoj k automatické vazbě věku odchodu na prodlužování doby dožití).
• Sledovat Zprávu Národní rozpočtové rady o dlouhodobé udržitelnosti (každoročně na https://rozpoctovarada.cz) – mnoho médií ji pokrývá povrchně.
• Upozorňovat na nekonzistence – např. slib „nezvyšovat věk“ + „nezvyšovat odvody“ + „zvyšovat valorizace“ je matematicky nesplnitelný.
• Podporovat instituce s dlouhodobou odborností (NRR, Národní ekonomická rada vlády, akademická odborná analytická pracoviště) proti pokušení umlčet nepohodlné expertní hlasy.

12.10 Užitečné odkazy

• eportal.cssz.cz – IOLDP, kalkulačka důchodu, přehled pojištění
• cssz.cz/duchodova-reforma – oficiální informace o reformě 2024
• mpsv.cz – MPSV sekce k reformě
• apscr.cz – Asociace penzijních společností, srovnání DPS
• rozpoctovarada.cz – Zprávy NRR
• finarbitr.cz – Finanční arbitr (stížnosti na penzijní společnosti)